[FF] Zmrzlina - část VI.

předchozí díly můžete najít zde

pairing: Heechul (SuJu), HongKi (FTIsland) a možná ještě někdo :-P
Z předchozí části:
∙Ženská. ∙
∙O půl čtvrté ráno. ∙
∙U Heechula na pokoji. ∙
∙…..∙
∙Co si, sakra, ten blbec myslí, že dělá?!! ∙
Rozčilený HongKi udělá pár rázných kroku ke dveřím a vezme za kliku. Zarazí se.
∙To přece… vůbec není moje věc. ∙
∙Tak proč se tak klepu?! ∙
Stojí přede dveřmi do pokoje, svírá kliku tak pevně, že mu bělají klouby a třese se.

∙Je to jen proto, že by to mohlo mít špatný dopad na nás všechny. ∙
∙Ten nadutec! ∙
∙Takhle ty se vzdáváš…?∙
∙Sakra Heechule…!∙
HongKi se sesouvá podél dveří k podlaze, tvář si zakrývá rukou.
∙Co se to se mnou děje? ∙
Kolik desítek minut tam jen tak sedí se neopovažuje počítat. Něco bolí. Ale proč…Když už má konečně pocit, že prázdnější už jeho pohled být nemůže, a že pokud se nezvedne teď, tak už nikdy, vydá se zpět do svého pokoje.
∙To jsem si teda provětral hlavu…∙
Ráno se nemilosrdně blíží a HongKi neví, jak se chovat. Jako by nic neviděl? To by nejspíš udělal každý normální člověk.
∙Ale mě to štve! ∙
Osm hodin ráno. Klepání na dveře. HongKi vyskočí a řítí se ke dveřím. Se slovy „Heechule jsi…“ prudce otevře dveře. YongHwa zvedne obočí.
„Čekal jsi někoho jiného?“
Ticho. Stále ticho.
„Ne. Totiž. Co?“
Další podezřívavý pohled ze stran YongHwy.
„Teda…“ opáčí HongKi. „Já ještě nejsem nějak úplně vzhůru nebo co. Co jsem říkal?“
„Aha.“ ale ten pozdezřívavý pohled nemizí. „Já myslel, jestli spolu zajdem na snídani.“
„Ah, skvělý nápad! Jen na sebe něco hodím a hned jdu.“
„Ale ne nespěchej…“ protáhne se YongHwa dovnitř a rozhlíží se. HongKi se zmateně otočí a přitrouble na něj kouká.
„Zajdi si v klidu do koupelny a tak, ne? Já tady počkám.“ uloží se YongHwa do křesla u balkonových dveří. A právoplatný obyvatel pokoje pořád stojí a zírá. Po chvíli sebou trhne a zamíří do koupelny.
∙Studená sprcha? ∙
Dívá se na svůj odraz v zrcadle a snaží se odehnat dotěrné myšlenky.
∙Proč na to pořád myslím? ∙
∙Proč na NĚJ pořád myslím? ∙
∙Je to přítel a bojím se o jeho kariéru…∙
Přesvědčuje sám sebe, že věci nejsou tak, jak je cítí.
„Jdeme?“ vykluše z koupelny. YongHwa na něj upřeně hledí.
„Co takhle nějaké oblečení?“ zvedne zase obočí takovým tím „wtf“ způsobem.
„Jé, no jo, no jo…“
„Spal jsi dobře?“ ptá se starostlivě YonHwa mezi tím, co jeho společník hledá nějaké čisté svršky.
„No, já jsem nějak nemohl usnout. Proto jsem jak praštěný, promiň.“
„To se stane.“
Nakonec oba vyráží na snídani.
∙Kafe mě snad hodí trochu do normálu. ∙
Jelikož se dlouho neviděli, brzy se zaberou do hovoru a probírají události minulé i budoucí. HongKi zapomíná na své trápení a směje se na celé kolo. Zase je sám sebou, rozverný, bavící své okolí, a všude je ho plno. Podivuhodné, jak staří dobří přátelé dokážou změnit náladu. Jenže to se může zase z minuty na minutu změnit. YongHwa má telefon a poté oznamuje příteli, že musí narychlo něco zařídit, takže posezení bohužel končí. Rozloučí se a HongKi zůstane opět sám.
Při návratu do pokoje prochází opět kolem toho Heechulova. Zpomaluje krok, až se úplně zastaví. Zamyšleně stojí asi tři metry od těch prokletých dveří. Zavrtí hlavou, jako by chtěl odehnat dotěrnou mouchu a vykročí, aby pokračoval v cestě.
Dnes by měli pokračovat do dalšího města, a tak si začne bezmyšlenkovitě balit věci. Alespoň se nějak  zabaví. Po dovršení díla už zase není do čeho píchnout a tak se vydá napřed na společný oběd. V salónku určeném pro jejich snídaně a jiná společná jídla narazí na Heechula. Heechula? Je to troska, která sedí na jedné z židlí, na druhé má hozené nohy, hlavu zvrácenou dozadu, v rukách sodovku. Vypadá že se ani nedokázal převléct, natož osprchovat a spáchat jinou hygienu.
„Heechule?!“
Žádná odezva. Heenim vypadá, jako by byl dočista tuhý.
„Heechule?!!“ zvýší HongKi hlas. Ale opět se nedočká žádné reakce. Rychle přejde pár metrů dělících ho od Heechula, aby se přesvědčil, že opravdu není po něm. Ve chvíli kdy jeho ruku dělí od Heechulova ramene jen pár centimetrů, zombie sebou trhne a vzpřímí se na židli. HongKiho to vyděsí k smrti, udělá pár kroků vzad, zakopne o cosi na podlaze a už se válí rozpláclý jak široký, tak dlouhý. Heechul zamrká a snaží se rozeznat, kde vůbec je. HongKi se sbírá na nohy a tentokrát se vyděsí Heechul. Jenže je tak zdevastovaný, že ani není schopen žádné reakce. Ani třeštění očí mu moc nejde. A tak jen tak pomžourává směrem, kde stojí HongKi.
„U všech ďasů! Ty vypadáš!“
„Hmmm….“
Chíli je rozpačité ticho. Jeden si měří druhého a naopak.
„To tě ta ženská tak zničila?“ rýpne si HongKi.
„Hmmm??“
„Nemusíš ze mě dělat pitomce. Já jsem šel zrovna náhodou okolo, když od tebe odcházela, víš?“
Heechul dál nechápavě mžourá a je rád, že dokáže vůbec sedět. Mezi tím se HongKi přiblížil tak, aby cítil alkoholové výpary – a že to nemuselo být moc blízko!
„Ježíši, z tebe to táhne!“ HongKi si přidrží ruku před nosem a ústy a zkrabatí obličej do nelibého šklebu.
„Ty… Ty si nic nepamatuješ?“ zkouší se opět domoct nějaké odpovědi na opilci.
„Mmmmm.“ přitaká Heechul.
∙To je fakt blbec! ∙
„Jestli tu budeš takhle vysedávat a uvidí tě manažeři a ostatní, tak to nebude mít dobrý konec, je ti to jasné?“
Žádná reakce.
„Ježiši, za co mě trestáš, Heechule…“
HongKi tahá Heechula na nohy, podpírá ho a táhne ho co nejkratší cestou k jeho pokoji.
Výtah dorazí do určeného patra- chodba prázdná – zdárně v Heechulově pokoji – Heechul je těžký jako hovado – stáhne s sebou HongKiho na postel. Nestalo se to už někdy? (řekne si pozorný čtenář) A tak se HongKi ocitne ve spárech alkoholových výparů, změti peřin, Heechulových rukou a nohou a vůbec…
∙Možná to bylo takhle? Vždyť když teď vypadá takto, jak mohl vypadat v noci? ∙ Jiskřička naděje?
∙Určitě to takhle bylo! Nic se nestalo…∙ Ujišťuje se v duchu HongKi a snaží se vymotat z toho spletence. Najednou se mu ale kolem těla omotají Heechulovi ruce. A ne jen to. Heechul se k němu spokojeně přitiskne, jako by objímal velkého plyšáka, a už se ani nepohne. HongKi vytřeští oči a dál se snaží nějak vysoukat. Po několika marných pokusech uzná, že bude muset použít zřejmě hrubou sílu, i když už je naprosto vyčerpaný vším tím  zápolením. A přesně tu chvíli si Heechul vybere, aby si udělal lepší pohodlí. Když už si HongKi myslí, že konečně vyhrál svůj boj, protože povolilo sevření té chobotnice, Hee si jen přehmátne a sevře ho v náručí znovu. Teď ovšem tím způsobem, že HongKi nemůže používat ruce…
∙To si snad dělá srandu! ∙
HongKi resignuje a nehnutě leží v Heechulově objetí. Jenže pak… ťuk ťuk…
„Heechule? Heechule jsi v pořádku?!“
Krve by se v HongKim nedořezal.
∙Do hajzlu!! ∙
„Heechule, můžu dovnitř?“



pokračování příště