[FF] Zmrzlina - část IV.

Další pokračování FF s názvem Zmrzlina :)



A publikum plné náctiletých fangirls šílí. Po jevišti hopsá HongKi a v těsném sledu za ním se producíruje YongHwa. Radost pohledět. Ostatní se tak nějak shlukují a nechávají prostor svým zpěvákům. Ti dva nyní stojí v těsné blízkosti a protahují poslední slova své společné písně… Dav šumí očekáváním… a pak se chlapci obejmou. Těsně. A těsněji. Drží jeden druhého v opojední z dobře odvedené práce. Pak YongHwa vezme HongKiho hlavu do svých rukou a vlepí mu hudlana na čelo. Fangirls omdlévají, ty co nepadají do mdlob vřeští a ty, co si už vykřičely hlasivky, roní slzy. HongKi se dívá svému příteli do očí a po několika dnech se cítí opravdu uvolněný a šťastný.
Heechul stojí u vstupu na jeviště a celé dění pozoruje. Třese se.
„Heechule?“ Zazní jakoby z velké dálky.
„Co..? Neuděláš žádnou bl-“
Heechul se rozeběhne. Reflektory zmateně zablikají a už tak vynervovaný dav opět vybuchne novým nadšením. Heechul se vřítí mezi YongHwu a HongKiho, vezme svůj objekt zájmu za loket a snaží se ho co nejvíce oddálit od YongHwy.
„Co to…?“ Mrká zmateně HongKi. Heechulovi se v tu chvíli vrátí kousek zdravého rozumu.
∙To by mohl být průser. ∙
Vezme tedy oba nechápající kolegy kolem ramen a nasadí svůj odzbrojovací úsměv.
YongHwa provrtává narušitele nebezpečně jedovatým pohledem a vůbec se nesnaží skrýt momentální rozladění. Vysmekne se z objetí a otočí se k odchodu. Heechul vyprostí mikrofon z HongKiho ruky a srdečně zdraví fanoušky. HongKi – i když stále trochu roztřeseně – předstírá, že je vše v nejlepším pořádku a culí se do davu. Pomalu couve a hlavou mu běží
∙Jako bych to nečekal. ∙
YongHwa naposledy zamává a rychle se odklízí z podia následován ostatními členy CNBlue. HongKi kývne na ostatní, že je i pro ně nejvyšší čas se zdekovat a obrací se k publiku zády. Heechul v poslední chvíli chytí odvracejícího se HongKiho za ruku. Ten se na něj úkosem podívá. Heechul má bradu opřenou o hruď, vlasy zakrývají obličej, takže lze jen těžko odhadnout, co z něj zase vypadne. Stisk zesílí a HongKi (stále otočený k publiku zády) nervózně přešlápne. Nakloní se těsně k Heechulovi a zdá se mu, že stisk jeho ruky ještě nepatrně zesílil.
„Co?“ zašeptá mu do ucha. Ale Heechul se ani nepohne. Dav se zklidňuje a třeští oči na podium v napjatém očekávání. To ticho by se dalo snad už i krájet na tenké plátky a servírovat k odpolednímu čaji. HongKi se podívá ke vchodům na podium a vidí manažery a asistenty, jak se tlačí a snaží se zjistit, co se to – sakra – děje. Jeden z hlavních manažerů vypadá, že přijde nejen o všechny vlasy, ale i nehty. HongKi se podívá zpět na Heechula a vidí, jak z pod vlasů po tváři stéka pramínek… potu? Ne… přehoupne se přs ret, klouže k bradě, kde se na chviličku zastaví. Krůpěj se zachvěje a zemská přitažlivost si opět vydupe svou. Slza rozráží vzduch a letí vstříc zemi pod Heechulovýma nohama. HongKi vydechne a cítí se pod psa. Nejradši by toho ubulence vzal a zatřásl s ním. Chtěl by mu do obličeje vykřičet, aby se přestal chovat jako děcko. Chtěl by ho donutit podívat se na všechny ty lidi a zeptat se ho, kde je teď jeho pýcha. A co má tohle znamenat. Cítí se bezradně a neví, co dělat. I přes všechen ten vztek je –byl – Heechul jeho dobrým přítelem. A znají se už celkem dlouho. Jenomže něco se změnilo. Nedokázal by říci, kdy přesně nebo jak. Prostě se pro něj Heechul stal otravnou osinou a to právě tímhle chováním, které se den ode dne zhoršuje.
Zatímco HongKimu běží hlavou všechny tyto úvahy, zvedne Heechul mikrofon a začne chraplavě zpívat „What can I do“. Bez doprovodu a v naprostém tichu zní ta slova tak nějak divně. HongKi stojí stále zády k davu a stále se drží s Heechulem za ruku. Mezi fanoušky to konečně trochu zašumí, a i když vůbec nechápou, o co se tu jedná (jako by to snad někdo chápal), začínají se přidávat sborově k Heechulově zpěvu. Za chvíli už burácí refrén ze všech stran. Hee dozpívá, fangirls řičí, manažeři omdlévají. Heechul pustí HongKiho ruku, obočí se k odchodu a chvatně opouští podium. HongKimu se zdá, že snad zapustil křeny nebo snad vystál důlek tak hluboký, že  z něj už nikdy nevyjde. Stojí zkoprněle stále na tom samém místě a není sto se pohnout. V hlavě má prázdno, v ústech sucho a před očima mlhu. Zbytek kapely se během Heechulova sóla odsunul a nechápavě teď koukají z HongKiho ke vchodům na podium, kde zmizel Heechul.
Plný počet Super Juniorů se řadí u vchodů, vybíhají k HongKimu a první, kteří se k němu dostanou ho vstrčí mezi sebe. Jakoby se nad ním zavřela hladina, bez dechu, nebránící se, proplouvá zástupem těl. Ostatní ho mezitím dostrkají až mimo zorné pole diváků a započnou svou show. A konkurz na synonymum pro „vyvoranou myš“ vyhrává…HONGKI!.
Asistenti ho berou „pod křídla“ a vzhledem k jeho nepříčetnému výrazu s ním jednají s nejvyšší opatrností. Pro dnešek bylo tiátru až dost. Usadí ho v šatně do měkkého křesla, a zatímco ostatní si jdou pro něco k pití nebo kontrolují svůj zevnějšek v zrcadlech – kvůli závěrečné společné děkovačce – HongKi se noří do háhybů křesla a snaží se s ním splynout. Ne, že by život křesla byl o tolik lepší než život popové hvězdy pronásledované šíleným maniakem…ale na chvíli se vytratit z dění by nebylo na škodu…V tom si pomalými kroky přikráčí YongHwa a sedne si na kraj malého stolku přímo naproti HongKimu. Jeho výraz zračí něco mezi neporozuměním dané situaci, zpruzením a pobavením.
„Hm...“ započne YongHwa konverzaci. HongKi trochu zaostří.
„Děje se tu něco o čem nevím?“ zvedne YongHwa obočí. HongKiho pohled se opět rozostří a veškeré naděje na nějkou odpověď se rozplynou s ním.
„Hmm.“ Ukončí YongHwa velice rozvitou konverzaci.


části:
I
II
III
pokračování příště