[FF] Zmrzlina - část V.

Předešlé části lze nalézt zde
Potom se už vše děje automaticky a bez větších incidentů. Děkovačka – chaoz v šatnách – shánění osobních předmětů – vracení osobních předmětů sbalených nesprávnou osobou – „pohřešování“ osob – ztráty a nálezy jak věcí, tak lidí a tak dále. To, že se Heechul po děkovačce kamsi vypařil, a už se zřejmě nebude obtěžovat vrátit, většině osazenstva uniká. Je snad něco tak nepodstatného důležitější, než dlouhá sprcha a naducaný polštář? To sotva.

Rána. Recepční hotelu nadskočí na své kolečkové židli. Rozhlédne se, ale nikoho nevidí. Jsou 3 hodiny ráno a pár minut k tomu. Najednou se ale na pult rozplácne čísi ruka… zaní se začne vynořovat hlava a potom i dost nejistě tělo. Recepční, bledá jako stěna, se zatajeným dechem čeká, cože za stvoření se jí to sápe po pultíku. Po pár nervy drásajících chvilkách pozná Heechula a pokusí se usmát. Budiž jí to k dobru, neboť něco „takového“ by k Heechulovi přirovnal málokdo. Výraz „totálně na mraky“ je jen slabý odvar z toho, jak mladík vypadá. Ještě že zase tolik hvězdné korejské oblohy v hotelu není ubytováno, aby si chudák slečna recepční nepamatovala číslo pokoje zrovinka takového seladona. Ožralý Heechul totiž není ve stavu, kdy by jí ho byl schopen vykoktat sám. Nejistě mu tedy podává onen kýžený klíč a starostlivě si ho prohlíží. Kdyby ho někdo takhle viděl, byl by to strašlivý skandál. Hee pokývá zuřivě hlavou, jakože děkuje a poslušně se začne kymácet k výtahu. Recepční ten zoufalý pohled nevydrží, a vyběhne zpoza pultíku. Opatrně Heechula podpírá – sice tak opatrně, že mu to ani v nejmenším nijak nepomáhá, ale i snaha se cenní. Dveře přivolaného výtahu už se otvírají a slečna recepční nacpává Heechula dovnitř. Ten se tam vpotácí a přitom nezapomene ovinout svou paži slečně kolem krku, takže chca nechca spluje do výtahu s ním.
„Ale pane…“
„Mmmmm!“ zamručí Hee (kultivovanějšího projevu není schopen). Slečna recepční má ovšem dilema, které jen tak nějaký smrtelník nezakusí. Pokud někdo zjistí, že není na svém místě, bude malér. Pokud ale odtáhne smyslů zbaveného idola na pokoj a zas se hned vrátí zpět, mohla by toho litovat. Jak se to říká? „Chytit příležitost za pačesy“ ? Mezi tím, co se slečna kouše do rtu a svádí svůj vnitřní boj, Heechul se na ní pověsí, jako baňka na vánoční stromek a po dalších pár vteřinách mu klesne hlava na její hruď. Slečna vytřeští oči, div jí nevystřelí z lebky, ale ani se nepohne. Výtah dorazí do určeného patra a dveře se otevřou. Chodba se topí v tichu, nikde ani živáčka. Slečna si oddychne a jme se tahat nepoužitelného Heechula směrem k jeho pokoji. Když se konečně probojují až k jeho posteli, slečna se ho do ní snaží nějak vměstnat, přitom Hee neudrží rovnováhu, a jelikož se stále drží své opory jako klíště, žuchnou do peřin oba. Chvíli se nikdo ani nehne.
∙No…když už s ním ležím v té posteli…∙ Pomyslí si děvče.
∙To bych byla vážně blbá. ∙
Odkulí se tedy z bezvládného těla a začne ho pracně svlékat. Heechul moc nespolupracuje, takže nadšení ženské polovičky pomalu opadá.


∙To byl dneska zase den. ∙ běží HongKimu hlavou a asi po stošedesáté se obrátí na posteli. Pořád mu před očima běží dnešní vystoupení. Tedy spíš jeho určitá část.
∙Já se z toho snad zcvoknu. ∙ zatne pěsti do peřiny.
Při stošedesátém prvním překulení se Lee zvedne, natáhne kraťasy a triko a vyrazí z pokoje.
∙Třeba mi procházka trochu prospěje. ∙ myslí si zoufale.
V zamyšlení si ani nevšimne, že se blíží k pokoji Heechula. A v tu chvíli se otevřou dveře, HongKi sebou škubne a hlavou mu bleskne, kam by se rychle schoval. V tom ale ze dvěří vykráčí „pomuchlaná“ slečna. Potichu zavírá dveře… pak ale zvedne hlavu a uvidí HongKiho. Oba na sebe nevěřícně zírají jakoby viděli ducha. Slečna se vzpamatuje jako první, rychle se ukloní a odcupitá k výtahu. HongKi stojí dál jako opařený.
∙Ženská. ∙
∙O půl čtvrté ráno. ∙
∙U Heechula na pokoji. ∙
∙…..∙
∙Co si, sakra, ten blbec myslí, že dělá?!! ∙
Rozčilený HongKi udělá pár rázných kroku ke dveřím a vezme za kliku. Zarazí se.
∙To přece… vůbec není moje věc. ∙
∙Tak proč se tak klepu?! ∙
Stojí přede dveřmi do pokoje, svírá kliku tak pevně, že mu bělají klouby a třese se.


pokračování příště