[J-drama] 1 Litre no Namida

 

• Title: １リットルの涙
• Title (romaji): 1 Litre no Namida
• Also known as: Ichi Rittoru no Namida / One Litre of Tears / A Diary with Tears
• Genre: School, romance, family, human
• Broadcast network: Fuji TV

 

• Episodes: 11
• Viewership ratings: 15.31
• Broadcast period: 2005-Oct-11 to 2005-Dec-20
• Ending theme song: Only Human by K
• Insert songs: Konayuki and 3/9 by Remioromen
• Drama OST: Ichi Rittoru no Namida OST

 

 

 

 

!!!SPOILER!!!

Vím, že tohle říkám téměř po každém do konce shlídnutém anime a dorama, ale .... Tohle dorama mě tak poznamenalo, že si to zaslouží být řečeno: Nejlepší co jsem kdy viděla !

Ne kvůli hereckému obsazení, ne kvůli hereckým výkonům, ne pro vtipnost, ne pro milost, ne pro nic z toho...

Proč? Už jste někdy prolili jeden litr slz? Protože pokud ne, po shlédnutí tohoto seriálu si to můžete odškrtnout.

Dobře, všichni víme, že jsem osoba přecitlivělá. Ale upřímně řečeno tohle byla ta nejvíce nervy a srdce drásající věc, kterou jsem měla možnost shlédnout. Připočtěte si k tomu laskavě, že je to založeno na skutečném příběhu!!

Takže o čem vlastně mluvíme?

15ti letá slečna, která miluje basketbal, svoji rodinu, kamarády, školu... začne mít problémy co se týče koordinace pohybů. Její okaasan jí tedy vezme do nemocnice na vyšetření, kde zjistí, že Aya trpí velmi závažnou chorobou (spinocerebellar degeneration). Nevyléčitelnou. Vše by se mělo už jen zhoršovat a co hůře, u Ayi je postup nemoci velmi rychlý. Spinocerebellární degenerace znamená, že nebude schopná časem chodit, mluvit, jíst aniž by se u toho začala dusit...

Asou Haruto - chlapec se kterým se Aya setká již při první cestě do školy, kdy upadne a pošle k zemi tak celou řadu kol. Asou si myslí, že Aya je jen kupa problémů. Je sarkastický, arogantní a pořád si vymýšlí...

Aya je ale bojovnice a nevzdává se. Chodí na pravidelné rehabilitace. Snaží se chodit jak jen to jde. Ale nemoc si nenechá nic vymluvit a blahosklonně postupuje dál. Aya dál navštěvuje školu, ale začíná mít problémy s pozdním příchodem do hodin, chozením po schodech a tak podobně. Časem dokonce musí používat kolečkové křeslo. Ve třídě má dvě dobré kamarádky, které se jí snaží pomáhat, ale kvůli tomu i ony mají problémy s pozdními příchody do hodin.

Během té doby se Asou a Aya sblíží. Asou je i několikrát pozván k Ikeuchi (Aya) do rodiny na večeři. Asou-kun se během té doby poměrně dost změní. Už není tak zatrpklý (což bylo zapříčiněno hlavně tím, že mu zemřel před nedávnou dobou bratr a rodiče na něj kladou vysoké nároku, kvůli předpokladům, které  měl právě jeho bratr).

Asou-kun, ač se to zpočátku nezdá, se snaží Aye pomáhat. Nakonec je to právě on, kdo vždy stojí po jejím boku a ským se Aya cítí nejlépe (kromě její rodiny pochopitelně).

Nebudu popisovat detailně co se odehrává.... nemoc pokračuje dál, Aya už není schopná sama chodit. Je upoutaná na vozík. Ve škole se problémy stupňují a žáci i jejich rodiče se dožadují, aby Aya přestoupila na jinou -speciální-školu a nezdržovala tak ostatní ve výuce. To se snaží zařídit i její třídní učitel a ředitel. Aya má ovšem na škole své kamarády (a Asou-kun!) a nedokáže si představit, že by o ně měla přijít. Samozřejmě se musí vzdát basketbalového týmu...a teď ještě tohle?

Nakonec vše zajde tak daleko, že Aya sama uzná, že bude nejlepší přejít na speciální školu, s podmínkami pro postižené.

Asou-kun stále Ayu navštěvuje, dokonce ji vezme párkrát ven... nakonec jí řekne, že jí má rád, i když je v takovém zdravotním stavu jakém je. Jeho otec je zásadně proti tomuto vztahu a snaží se zpřetrhat jejich pouta.

Aya v jejích 18ti letech nakonec končí v nemocnici, kde o ní pečují lékaři a můžou mít nad ní tak neustálý dohled. Asou-kun ji stále navštěvuje...až mu jednoho dne Aya předá dopis "love letter", v němž je napsáno, že už by se neměli vidět.

Asou-kun je z toho dost zničený, ale za Ayou už se nevydá. A tak uplyne další rok..

Aya mezi tím již nedokáže rozeznat, jaký je důvod jejího bytí a jediné co jí zbývá je psaní deníků (které píše už od začátku své nemoci).

Vše se  zhoršuje a zhoršuje. Aya nemůže už pořádně mluvit a jednoho dne už ani chodit. Části jejích deníků se tisknou v brožurách pro postižené stejnou nemocí. A tak se Aye splní sen o jejím budoucím zaměstnání, kde chtěla pomáhat ostatním.

Přestože se nemůže hýbat, mluvit ani pořádně jíst, její inteligence je stejná jako dvacetiletého člověka. Připadá mi to, jako by byl někdo uvězněn v žaláři, ze kterého nemůže uniknout a nikdo nemůže slyšet jeho křik...

Asou-kun nakonec Ayu znovu navštíví...Aya mu "řekne", aby si přečetl její deníky...a to už se blížíme k závěru.

Po 10ti letech utrpení, ale i radosti ze života jako takového je všemu konec.

Rodina Ikeuchi vždy stála pevně při sobě a všichni její členové - otec, matka, dvě sestry a bratr - podporovali Ayu až do konce. Stejně tak jako její doktor a Asou-kun.

Při každé epizodě ukápne alespoň jedna slza...za to ručím. Pokud ne, měli byste se sebou rychle něco dělat. Něco jako nechat si implantovat srdce.

Při posledních cca 4 epizodách se mi řinuly slzy po tvářích bez přestání. (poslední dvě epizody jsem dokoukala dnes ráno ...dvě a půl hodiny pláče v kuse... a ne pár slz a popotahování...potoky!!! potokyyy!! T_T)

 

Ještě existuje film, který si nejsem jistá, že chci vidět....