Reborn or dead for ever?

just bullshit....

Můžeš si myslet - kdyby se to nestalo, byl bych ten samý člověk? A taky si to myslíš.

Když jsem poprvé umřela, byla to ta samá duše, co se probrala k životu? Kdo ví. Když jsem málem umřela podruhé, byla to ta samá duše, co přežila? No...KDO ví?!

Minimálně ji to určitě nějak deformovalo. Tvarovalo. Roztříštilo nebo naopak zacuchalo. Vím, že pokud si vezmeme nabízený bonbon, už dávno před tím, než nám byl nabídnut, jsme se rozhodli, zda ho přijmeme nebo ne. Ale pokud jde o Smrťe a setkání s ním? Jak dalece je všechno "jasné" a "dané"?
Nepamatuji se, jaké to je, když se probereš...potom. Pamatuji si však, jaké to je, se tomu vyhnout. Po takovém triumfu se všechno zdá tak titěrné a nanicovaté a všechny problémy triviální. A slunce je jasnější a noci temnější. A tráva zelenější a nebe víc azurové... A každý plátek času krájíš s největší pečlivostí a zalíbením. A každou osobu poctíš úsměvem a vlídným sloveme i kdyby to byla ta nejhorší kreatura na světě.
Jenže za nějaký čas si to přestaneš pamatovat. Jaké to bylo. Nebo možná se stala chyba. Neměl ses vyhnout... a všechno ztrácí lesk. Utápí se v šedi. Rozmazávají se kontury.

Tohle...se stane každému nebo jen tomu kdo to dovolí? I když jsi silný jako býk... dohoní tě to? Nebo to jen necháš, aby tě to dohonilo?
Nebo potřebuješ víc takových nátisků, aby sis UVĚDOMOVAL...?

Kdy ŽIJEŠ? A kdy jen přežíváš? A kde sebereš dost sil, abys už po několikáté unikl přežívání a ŽIL?

Rezignace nic neřeší. To ví každý. Jenže....
Přemluv tu prázdnotu, aby se dala do pohybu. Přemluv tu černou věc uvězněnou uvnitř, aby konečně zase začala něco dělat a jen tupě nezírala...a nesžírala poslední zbytky toho, co zbylo...

Zakončení? Mě nenapadá. Protože ono to jen tupě zírá. A sžírá....Možná že ..příště?