Momentální

rozpoložení takhle jednou k večeru....

Právě popíjím Irish Cream, pouštím si do uší Miyaviho (aktuálně Aishiteru kara haejimeyou) a tak nějak....se mi chce psát.

Totálně o ničem.

Je to taková zvláštní chvíle...ani smutná, ani veselá... možná trochu nostalgická, možná trochu mimo všechno.

Jen ten pocit pevně semknutý v uzlíčku, hluboko v hrudi.... "být jinde"....

Měli jste někdy pocit, že nepatříte tam, kde se nacházíte větší část svého života? (A ne, není to, tak se seber a jdi jinam). Je to jako, že je něco špatně, jinak...než by mělo. Není to odstěhovat se od rodičů, není to jít na jinou školu, není to změnit okruh přátel.... je to jako "sem přece nepatřím". A není to ani ten pocit v dospívání, kdy hledáte, kam patříte.... Ne. Je to VĚDOMÍ toho, že je něco jinak, ale nejde to změnit. Lze to vylepšit, ale ne úplně změnit.

Možná je v tom díl beznaděje. Ale taky díl chtění a to pohání ten motůrek.... pořád je tu něco, pro co se snažit...snažit se změnit tu situaci, i když je to utopie. Protože pokud věříme...dostatečně silně...a pokud nesedíme se založenýma rukama, potom všechno jde!!

Ale mám dost síly, odhodlání a cílevědomosti? A schopností?? ....