Je zase se mnou...

nečekána, nezvána.....sedí mi za krkem....

Ano je to ona.

Moje stará známá.....

Kdo ji pustil dál? Nevím. Jen vím, že mi trůní za krkem a nemíní se hnout. Chci vůbec aby mě tu zanechala o samotě? Možná, že její návštěva byla již dlouho nevědomky očekávána.

Dáte si čaj nebo kávu, paní? Jak dlouho se asi zdržíte? Nevíte.

Přicházíte a mizíte tak nečekaně. Příště si naplánujte schůzku. Dnes na vás vyloženě nemám čas, víte?

No dobrá, když tak naléháte, chvilku si najdu.

Posedíme, poklábosíme, možná si popláčeme na rameni? Ale mě ve skutečnosti nic netrápí. Tedy nic zásadního. Co povídáte? Že trápí? Nepodsouvejte mi, laskavě, co není pravda, ano?

Už jste tu takto jednou byla, drahá. Pamatuji si....

Víte co? Dnes je již pozdě...přijďte zase zítra.

Zapíšu si Vás do diáře....

Ano ano, zítra navečer, tak nějak kolem osmé? Píšu si... "Deprese".

Tak naviděnou...