Asistenti pobíhají z šatny do šatny, nosí kostýmy, burcují maskéry, telefonují, spílají bedňákům a vůbec všude vládne chaos, jako před každým velkým vystoupením.
„Takže…“ burácí jeden z hlavních manažerů, „..při posledním songu FTIsland naběhnou na stage CNBlue a dáte si společný song…samozřejmě nějakou tu omáčku, však vy se dobře znáte, tak už si něco vymyslete!“
“Žádný strach.“ Usměje se Yong Hwa a KongKi sebou škubne, protože mu mladík promluví přímo za zády. Uhne houbičce s pudrem, mířené na jeho nos, a otočí se… Shlížejí na něj jiskřivé oči Jung Yong Hwy… poprvé za celý den se usměje. Je to spíš pokus… chabý pokus, ale i to se přeci počítá.
„Ty poslyš,“ skloní se k němu YongHwa „něco se stalo?“
„Proč?“
„Totiž… je to jen špatná nálada nebo prostě… nejsi rád, že mě vidíš?“
„Jak tě tohle napadlo?!“ vyvalí HongKi překvapeně oči.
„No… ono to tak prostě vypadá..“
HongKi zavře oči a zhluboka se nadechne „Prostě špatný den…“ odmlčí se a zadívá se skloněnému muži zpříma do očí. „Ale tam nahoře…si to dneska užijeme, jo?“
YongHwa se rozesměje „No to si piš!“
„FTIsland! FTIsland! Rychle, hoši! Váš čas!“ volá kdosi a kapela se zvedá a míří ke vchodům na jeviště. Chodba je přecpaná lidmi, co tu nemají co dělat, i těmi, kteří se snaží udržet pořádek. V tu chvíli Heechul zvedne hlavu a jeho pohled se střetne s jiným… vteřina jakoby trvala několik minut. HongKi hledí do jeho očí a není schopen odvrátit zrak. Vidí modřinu na Heechulově bradě, vidí tmavé kruhy pod očima i přes vrstvu make-upu, vidí prázdnotu v těch velkých černých očích…A potom už zase plyne s davem, který ho tlačí krok za krokem vstříc tisícovému davu.
Heechul prochází kolem šatny, kde se připravují členové CNBlue. Zarazí se. Popojde pár kroku zpět. Stojí ve dveřích a zírá. Ráno vůbec nedorazil na snídani a tak mu příjezd CNBlue nějak unikl. A jelikož byli překvapením, vlastně se o nich vůbec nedozvěděl…
∙Jung Yong Hwa∙ běží Heechulovi hlavou ∙Lee Hong Ki∙ stále nevěřícně zírá na YongHwu, na kterého slečny maskérky vrší vrstvu make-upu. ∙Dlouholetí přátelé∙ YongHwa vycítí pohled a zvrátí hlavu ke dveřím. „Ehm…“ Heechul sebou nepatrně trhne. „Ahoj.“ Heechul stále beze slova. YongHwa ztratí zájem a obrátí se zpět ke svému odrazu v zrcadle. Heechul odcupitá pár metrů do vedlejší chodby, kde není takový frmol, a opře se o stěnu. Mělce dýchá, za zavřenými víčky mu běží ty nejkatastrofálnější scénáře… Duet HongKiho s YongHwou; společná sauna; večerře při svíčkách; koupel za svitu měsíce…Kdyby rupnutí nervů mohlo vyskít okna, zajisté by se to stalo právě teď. Heechul zatne ruce vb pěst. ∙Ne∙ A kdyby pohled mohl propalovat železobeton, válela by se celá budova v troskách. ∙To nedovolím∙
pokračování příště...
WOW těším se co bude dááál ... :D já mám tak ráda, jak píšeš :)
ReplyDelete