[FF] Zmrzlina - část I.

První část mého prvního FF

Pár poznámek k textu:
∙......∙ označuje myšlenkové pochody
2x odřádkování znamená posun v ději kupředu, kdy přeskakujeme větší časové úseky

další pokračování přijde až se mi to bude chtít přepisovat :D


∙V Japonsku bývá v létě hrozné horko… To by mě zajímalo, proč jsme nejeli třeba do Norska? ∙
HongKi se otráveně převrátí na břicho a zmuchlá polštář zvlhlý jeho potem, aby si udělal alespoň o něco lepší pohodlí.
∙A ještě k tomu ten otravný…∙
BUCH BUCH BUCH!
Klepající nečeká na odpověď a rozrazí dveře…
„Ty snad dneska nebudeš vstávat nebo jak?“ zašvitoří zvesela právě se přivalivší velká voda.
„Vždyť máme dneska volno!“ odsekne otráveně HongKi.
„No právě proto! Půjdeme se podívat do města, co říkáš?!“
„Prosím tebe, v Tokyu už jsem byl tolikrát… na co bych se měl jít jako dívat?“
“Půjdeme nakupovat přeci!!“ haleká nadšeně nezvaný host.
HongKi se opět otráveně otočí na posteli. Tričko, ve kterém spal, se mu přitom vyhrne po upoceném tělě, a odhalí tak jeho břicho.
Ticho…
Tíživé ticho…
HongKi loupne okem po muži postávajícím uprostřed pokoje.
„Na co tak zíráš!!!“ osopí se na něj, když vidí, jak dotyčný bezostyšně vyvaluje oči.
„No…“
„Můžeš vypadnout?!“
„Ale…“
„Heechule! Už jsem ti řekl, že nemám na ty tvoje výmysly náladu! Dveře jsou támhle…!!“
∙Proč jsme na turné s tím otravným Heechulem?!! ∙

Krátce po poledni.
Hongki se rozhodl, že by možná mohl už vstát. V pokoji je dusno, i když jsou balkonové dveře i okno otevřené dokořán. Vysoká vlhkost vzduchu. Je slyšet tekoucí voda… a dveře do koupelny jsou otevřené. Proč by taky ne? Kdo by sem teď chodil? A jakým právem?!
„Nechceš umýt záda?“
V HongKim by se krve nedořezal
∙Co to, sakra…∙
„Co to, sakra!!!“
Nevinný Heechulův úsměv.
„Co si o sobě, ty pitomče, myslíš? Koukej vysmahnout!!!“
“Jen jsem…“
„VEN!!!“
Heechul vycouvá z koupelny a dveře se mu zabouchnou před nosem. Vyjeveně zírá na dřevo, které má jen pár centimetrů od obličeje.
∙To jsem asi neměl∙
Posadí se zkroušeně na postel a zírá před sebe. HongKi mezitím svírá hranu umyvadla a prudce oddechuje. Ručník kolem beder. Hlavou mu běží tolik sprostých nadávek, kolik jich jen dokáže vymyslet. Po dlouhých minutách uklidňování se konečně vyjde ze dveří koupelny. Značně rozladěn, hlavu sklopenou, a tak si asni nevšimne nežádoucí společnosti. Heechul sedí zaraženě tam, kam si před chvílí „kecl“ a vypadá, že nevnímá.
Když si ho konečně HongKi všimne, nevěřícně otevře pusu, ale nevydá ani hlásku. Pár nekonečně se táhnoucích vteřin zůstane v tomto strnulém údivu. Když se vzpamatuje, udělá tři rychlé kroky a popadne Heechula za paži. Prudce s ním trhne. Heechul vypadá dokonale zmateně.
„Co…jak…“
HongKi neposlouchá a vleče koktajícího Heechula ke dveřím, trhnutím je otevře a vystrčí ho nemilosrdně na chodbu. Ten, jakoby prožíval  deja-vu, opět stojí tváří v tvář dřevěným dveřím…

HongKi sedí ve stínu slunečníku a upíjí banánový koktejl. Po dnešním „vydařeném“ začátku dne se rozhodl vypařit se nepozorovaně z hotelu. Chtěl být chvíli sám.
∙Toho buzeranta už mám plné zuby. ∙
Rozhodnutí vrátit se přišlo s přibývajícím počtem návštěvníků podniku, kde právě strávil příjemné odpoledne. Po příchodu na pokoj okažitě zaznamená, že něco je jinak…
∙Ale co? ∙
Chvíli stojí a rozhlíží se.
∙To se mi asi jenom něco zdá. ∙
Už se vidí jak se rozplácne v posteli.
∙Měl bych nejdřív zajít do sprchy. ∙
Změní původní směr postel na směr koupelna. V poslední chvíli se zarazí a vrátí se zpět ke vchodovým dveřím. Sáhne po klíči a zamkne.
∙Na tebe už si dám pozor, chlapečku…∙
Kdo by to byl řekl, jak může taková studená sprcha blahodárně zapůsobit na psychický stav rozladěného člověka. HongKi se s lehkým úsměvem na tváři konečně šourá k posteli.
∙Zítra máme vystoupení… doufám, že ten pitomec zase nenaběhne na podium a nebude se dožadovat společného songu. ∙
Úsměv zmizí a vystřídá ho nakrabacené čelo.
∙Manažer říkal, že zítra bude nějaké překvapení… to by mě zajímalo, co to bude zase za ptákovinu…∙
Vrásky na čele se prohloubí.
Takto zamyšlen si HongKi pomalu sedá na postel…
KŘU KŘU
Najednou vyskočí, jako když ho střelí.
∙Co to? ∙
Na posteli leží hranatá krabička…a obálka.
HongKi nevěřícně natáhne po krabičce ruku… Je plná čokoládových pralinek… s banánovou náplní.
∙To snad…∙
Odloží krabici stranou a nasupeně vezme obálku. Jak se dalo čekat, je v ní vzkaz od Heechula.
„Drahý HongKi,…“
∙Já ti dám drahý! ∙
„… je mi líto, co se odehrálo dnes ráno. Pokud dovolíš, chtěl bych se ti omluvit osobně.
Ve 21:00 budu čekat u bazénu. Prosím přijď.
Tvůj Hee“
∙Má jeho drzost vůbec někdy konce? To si myslí, že přijdu? ∙
HongKi odhodí dopis na zem a začne přešcházet po pokoji.
∙Na druhou stranu, konečně bych mu mohl říct, co si o něm myslím. O jeho úchylném chování. A on by mě třeba KONEČNĚ mohl nechat na pokoji, ne? ∙
V úvahách narazí do židle a praští se do nohy. Palčivá bolest prorazí do mozku a přeruší tok myšlenek. HongKi poskakuje po jedné noze a tu druhou si tře rukou na postiženém místě.
∙Hrom aby do toho! ∙



pokračování příště....



Lee Hong Ki - FTIsland
Heechul - Super Junior