[FF] Ráno moudřejší večera (Double B) pt.4.2

chapters: 4/?? 1,2,3, 4.1
bromance to romance
pairing: Double B ( Hanbin x Jiwon / B.I x Bobby)

collaboration with ma bae Syrinox ♥
NOTE: collab system: RPG
B.I : Syri
Bobby: Ari Yu

 

Jiwon se usadí a přitáhne si tác. "To je moje, páč jsem nevěděl, co budeš chtít ty," řekne s ledovým klidem a čeká na reakci. Tváří se 100% věrohodně.

Zůstane na něj zírat. Koutek oka mu nebezpečně cukne. Periferním viděním skenuje okolí - hledá něco, čím může Jiwona zatlouct do země.

Bine dýchej, jak kdybys ho neznal...! Ovládne se. Zaboří se do sedačky. Však počkej... Nahodí fakt smutnej, hrozně moc smutnej výraz. "Tak nejdřív mě necháš čekat jako prašivýho psa a teď si přineseš jídlo jen pro sebe? Hyung, udělal jsem ti něco...?"

Uvažuje, proč nešel na herectví. Přemýšlí, jestli nevymáčkne i slzu, ale nechce to zase dramatizovat. Tak se jen ještě víc zaboří do sedačky a snaží se netlemit. Jestli tě tohle nedostane, tak se asi fakt rozbrečím...

"To nebyla moje chyba. Jako idol mám povinnosti," odvětí věcně.

"Dám ti cibulový kroužek," checkuje reakce. "JEDEN," upřesní, aby nedošlo k omylu. Začíná strašně pochybovat, že Binův zhroucený výraz je hraný... jenže on už se z tak blbým xichtem narodil, člověk u něj nikdy neví.

"Ale můžeš si dát colu," strká k němu kelímek. "Je dietní a je pěkně hnusná."

Vzdychne si. Sere na to. Jestli chce bejt Jiwon protivnej, tak bude 2x protivnější. Na truc. Protože je to otravný a měl to být pěknej vejlet, ale s takovou možná ani neodletí lol.

Uvidíme, kdo to vydrží dýl...

"Zadus se," odsekne nasraně - nemá rád, když se Jiwon chová jako kretén, fakt ne. "A v tý cole se klidně utop," pokračuje sarkasticky. Hrábne do batohu pro peněženku a začne zkoumat svý úspory. Letenku zaplatili. Na hotel má daný peníze bokem. Takže zbytek je na nákupy a jídlo... Zíra na bankovky a přemýšlí: nejíst teď nic a ušetřit nebo si něco dát a ještě jednou poslat Jiwona do prdele jako bonus?

Rozhodne se rychle

"Jdu si pro kafe. Mohl bys být alespoň té lásky a pohlídat to tu?" začne se zvedat.

Zorničky se mu rozšíří. Takhle rychlý obraty nálad fakt nesnáší. Mood maker fail? To fakt dokáže jen Hanbin...

V sekundě ho chytí za ruku a stáhne zpátky na sedačku. "Co děláš?!" Vyjede nevěřícně. Pošoupne tác směrem k leaderovi a zakroutí hlavou. Oči stále rozšířené v němém úžasu. "Neser..." Varuje mladšího tentokrát po hyungovsku a kývne směrem k jídlu, aby si vzal.

I jeho nálada se převrátí o dva kotrmelce. Vezme si cibulovej kroužek a začne ho žmloulat. Doufá, že Bin si vezme jídlo a nebude už tlamovat.

Vyjeveně na Jiwona kouká. Jako what da fuck... Usadí se zpátky. Vzdychne si. Sundá bejsku, prohrábne vlasy a zase nasadí. Fajn, tohle bylo trapně divný...

"Sorry, hyung..." zamumle a taky si veme. Hlad ho sice tak nějak přešel, ale nechce to dokurvit ještě víc, než se jim zatím povedlo. Natáhne se po kroužku. Žaludek divně sevřenej. Čapne colu, napije se, protože on s ní žádnej problém nemá.

Strčí si kroužek do pusy, a zatímco žvejká, zavibruje mu v kapse mobil. Zamručí, koukne, kdo ho prudí a obličej se mu rozzáří. "Hele, Jinan hyung píše!"

Nevěřícnost nabírá na obrátkách. Ale jestli se něco naučil, je to držet hubu a krok v situacích, kdy byste měli držet hubu a krok. Sice to není moc hip-hop, ale všechno v životě prostě asi takový není.

Povzdychne si na hlas, aniž si to uvědomí a nimrá se tak nějak bezmyšlenkovitě v kroužcích. Už aby letělo to letadlo ty vole.

Začíná mu bejt ne moc dobře a to měl ještě před pěti minutama fakt výbornou náladu.

Rychle hyungovi odepíše a taky mu popřeje bezpečnou cestu za rodiči a ještě mu připomene - jak jinak - ať dává pozor na Juneho, jenž - z nějakýho neznámýho důvodu - jede s ním. Ne že by to bylo špatně, však on taky cestuje (a tráví čas) s Jiwonem... Jen doufá, že Yunyun se o ty dva idioty postará, když v dormu nikdo starší nezůstal.

Po očku koukne na Jiwona. Vypadá přejetě. Jak vyfouknutej balónek.

Máš krámy, nebo co, twe?

"Hey, hyung," zamává mu rukou před očima, jinak jeho pozornost asi neupoutá. "No tak jez ne, nemáme na to celej den! Na, koukej, otevři pusu," sebere kroužek a narve mu jej před obličej. Nechce se koukat na zdrcenej obličej. Sice ho nasral a on asi nasral jeho, ale nemůžou tady přece sedět a tvářit se jako kaktusy na Antarktidě.

No tak, nebuď smutnej, ani nasranej ani urejpanej, promiň za to předtím... jsem idiot, já vím, tak se, sakra, usměj..

Začíná bejt fakt nasranej. "Hele, Hanbine, nechceš si dát na chvíli od těch svejch keců voraz?" Nechá kroužky kroužkama, vezme si do ruky hambáče, zvedne se a vypadne z lokálu. Potřebuje pár vteřin, aby se trochu uklidnil.

Co to je??? Jak manželé po deseti, kurva.

"Si myslíš, vole, že se z těch tvejch nálad asi poseru, ale já sem Jiwon, kurva, Jiwon," brblá si rozčileně a rázuje halou. Pak se naráz zastaví a vyfoukne. Někdy i tomu nejztřeštěnějšímu a nejpohodovějšímu týpkovi rupnou nervy.. třeba když je nervózní.

Nervózní? Proč bych měl bejt nervózní?!!

Promne si obličej. Doufá, že teď půjdou do odletový haly, v pohodě se naloděj... teda naletadlej, a až přistanou na Naritě, bude všechno v pohodě. Prostě jen taková malá cestovní horečka nebo tak něco...

Je mu do vzteku i do breku, ale chce, aby už to bylo za nima. Nechápe, jak se povedlo Hanbinovi ho takhle vytočit... až ho z toho píchne u srdce.

Několik vteřin zůstane konsternovaně sedět. Ani nemrkne. Potřebuje to všechno nějak zpracovat. Ale dá se to vůbec pochopit? Jiwon po něm snad ještě nikdy takhle nevyjel. Vlastně to byl vždycky on, kdo po Jiwonovi řval nebo mu nadával, ale to přeci nemohl ovlivnit. Je leader. Nemůže s ostatními jednat v rukavičkách.

Jenže tady nejsem leader, ale Kim Hanbin a on je můj hyung...

Celej svět mu najednou zčerná a zhořkne. Položí kroužek k ostatním a odsune tác, už úplně bez chuti k čemukoli. Ruce se mu třesou a tak je radši sevře v pěsti.

"Co mám dělat?" Zašeptá si sám pro sebe. V krku ho pálí a pochybuje, že to je z tý coly, i když by si to fakt moc přál. Nechápe, proč je tak hrozně emocionální. Proč ho každá věc rozhodí. Bylo toho moc. Je toho moc...

Všimne si, že Jiwon tu nechal všechny věci. A oni už nemají moc času. Pořád se musí odbavit a vyřídit všechny malichernosti okolo. Vzdychne si. Sesbírá všechny krámy, svůj batoh hodí přes rameno, Jiwonův objímá jako by to byl sám Jiwon. Ale nepomáhá to. Pořád to nepříjemně bolí.

Před fastfoodem se začne rozhlížet. Zprvu Bobbyho nemůže najít, nakonec se mu to přeci jen podaří. Pomalu k němu zamíří a v duchu si přehrává, co mu řekne.

Je u něj rychleji, než čekal. Stále má v obličeji ten nasranej výraz, co pálí a bodá a-...

"Hyung..." vysekne ten nejhlubší bow, kterýho je schopnej a u toho stále objímá Jiwonův batoh, "...promiň, já vím, jsem fakt nemožnej, ale já nechtěl, nevím, proč jsem dneska tak rozhozenej, je mi to líto..." Chce ho tak moc obejmout, až to fyzicky zraňuje. Sevře batoh pevněji.

Teď nejsem leader B.I, jsem Hanbin a tohle nechci...

Zůstává tak, čeká, doufá.

Zase se mu rozšíří oči. Což je u něj fakt vzácnost.. a dneska se to děje nějak často.

"Hanbin-ah..." zaúpí, když se před ním mladší ukloní. Ježiši co to zase vyvádí!!

Čapne ho za mikinu na rameni a vytáhne ho nahoru. "Neblbni..." skoro zašeptá a rozhlídne se. Trochu si Hanbina přitáhne k sobě a konečně se mu podívá do očí. Skoro ho to porazí...

"Nedělej tiátr. Nic se nestalo," zatřepe hlavou, jakoby chtěl odehnat nějaký hmyz. "Pojď na odbavení, v odletovce budem mít ještě chvíli čas... můžeme si promluvit tam," kývne a vezme si svůj batoh, hodí si ho přes rameno, chytí Bina za zápěstí a vede si ho k odbavení.

Všechny ty kraviny, který musí člověk udělat, než se dostane do odletovky , jsou obstrukce, takže během toho stejně nemají čas zpytovat svědomí. Odepnout pásky, podržet si gatě, sundat bundy někdy i boty... ještě že už to dělali tolikrát, že jim to přijde jenom jako rutina. Když jsou konečně za checkinem, Bobby kontroluje, jakouže to mají bránu, aby pak nezmatkovali.

"Stihnem ještě jedno kafe... horký," poznamená a konečně vykouzlí smirk.

Pocítí naprostou úlevu a málem se z ní sesype na zem. Alespoň něco dneska neposral a naopak udělal dobře. Někdy se asi opravdu vyplatí zahodit leaderovskou pýchu a osobní ješitnost a sklopit hlavu před chybami a kravinami, který jste udělali.

Něco zamumlá a touha obejmout Jiwona je stále větší. Fakt se drží zuby nehty. Je příliš rozhozený a zkoprnělý, než aby něco komentoval nebo namítal nebo se snažil nahodit cool fasádu. Předá Jiwonovi batoh a nechá se jím táhnout k cíli.

Odbavení je naučená věc, ani nemusí přemýšlet. Dělá všechno, co musí a duševně se u toho vzpamatovává. V době, kdy maj checking konečně za sebou už je jakž takž v pohodě. I ta křečovitost z prstů zmizela.

Nad Bobbyho návrhem se usměje a souhlasně přikývne - kofein z prvního za ten nerve-wrecking zážitek už stejně vyprchal. "Zvu tě?" Nadhodí, pořád se cítí trochu provinile.

Dostane z jeho "zvu tě" výtlem, až se prohne. "Ne, teď já. Za to opoždění předtím," mávne rukou někam do daleka jako by naznačoval tisíc let.

Jiwon zmerčí Starbucks a prázdnej stoleček - který tam jsou jen tři, takže to je co říct. "Honem, ty si sedni a já to objednám. Co chceš?" Vybafne na Bina a už ho vleče ke stolečku.

Hodíme to trapný dopoledne za hlavu, kámo, jo?!

"Uh, dobře, když chceš..." Bin nic nenamítá - proč taky, když vás někdo zve na kafe!

Jiwon na nic dalšího nečeká, čapne ho za ruku a táhne ke Starbucks s takovou urputností, až se Hanbin málem přerazí o vlastní nohy. Starší ho zaparkuje ke stolečku jako autíčko do dětský garáže a ptá se ho u toho, co chce.

"Karamelový latte! Díky moc, hyung!" Září jak Vánoční stromeček.

Odkluše a za chvíli už nese dva kelímky. "Dal jsem to do kelímků, abysme tam mohli mít jméno!" Na tom záleží!

Podává Binovi jeho kelímek a blbě se tváří. -NEJLEPŠÍ LEADER-, stojí na kelímku. Spokojeně se usadí vedle Hanbina a šňupe páru nad svým vlastním kelímkem.

Schová mobil, do kterýho celou dobu Jiwonovy nepřítomnosti tlapal, do kapsy a usměje se na staršího. "Dobře, v kelímcích je to stejně lepší!" Vezme si cup od Jiwona. Přečte si nápis, co tam nechal napsat. Srdce se mu rozbuší rychleji, protože je to tak zatraceně sladký.

Odloží kelímek na stoleček. Rozhlédne se kolem. Nikdo si jich nevšímá. A i kdyby, tak tohle není nezákonný. Prakticky po Bobbym skočí, nebo mu to tak alespoň přijde. Pevně ho obejme a tvář zaboří do jeho mikiny.

"Nesnáším tě, ty mamlase, fakt že jo..." mrmlá do látky, co voní jako Jiwon a v jeho hlasu se odráží všechny pocity, který se snažil skrývat od onoho dne ve sprše.

"Huh!" vyhekne. "Hanbinnie..." potlapká ho po zádech a kouká kolem, normálně by mu to přišlo... normální. Ale taky se necejtí zrovna nevinně od té noci. "Taky to dneska dáváš dost najevo," zasměje se a obejme ho prudce nazpátek a pak se trochu odtáhne, aby to nevypadalo divně.

Na tohle budem mít dva dny, šetři si to....

Zašklebí se na lídra.

Usmívá se jako sluníčko, spokojený se skutečností, že už je mezi nimi zase všechno dobrý. Pije svoje dokonalý karamelový kafe a čekuje čas na mobilu, kterej se pomalu blíží k době jejich odletu.

"Hyung, stíháme?" ujišťuje se, protože si přesný time nepamatuje.

Rozvalený na židličce i on mrkne na čas. "Jojo, je to tak akorát, můžem vyrazit." S tím se zvednou a zamíří k odletové bráně. Tohle je ta nejvíc opruzácká část, ale naštěstí jde všechno rychle a oni jsou za chvíli v letadle. Během letu se baví o hudbě a najednou přistávají.

"Týjo, to byla rychlost!" Bobby přešlapuje v uličce a čeká až se lidi vykolíbou ven. "Hanbin-aaah, jsme tadyyy!!" A jako malej jarin... hopsá po příletové hale k východu.

No a tak posbíraj svý saky paky a vyrazí. Celý ten humbuk kolem proběhne v pohodě a let rychle uteče. Asi proto, že celou cestu protlachají o hudbě a lyrics a vším možným, co má s hudbou alespoň něco společnýho.

"No jo, jsme fakt tu," nadšeně kouká po všem možným, jak kdyby to letiště neviděl už 100x předtím, zároveň si ale hlídá Jiwona, ať se mu v davech místních i turistů neztratí. Venku si stopnou taxík s tím, že první se ubytujou v hotelu, jejž si vybrali předtím v letadle.

Hanbin se zaboří do sedadla a spokojeně vydechne. Fakt jsou tady. Jen oni dva. Bez YG bodyguardů za prdelí. Bez kohokoli, kdo by je hlídal a komandoval a říkal ji, co můžou a co ne. Skvělej pocit.

Je jak malý dítě - zase svůj - čumí z okýnka a pořád hází do placu nějaký rýmy a hlášky. Ukazuje na různé věci, budovy, lidi, psy, útvary a všechno možné Hanbinovi a nutí ho, aby se pokaždý podíval.

"No..." když stanou před hotelem, "nevybrali sme si něco moc velkýho? Tady se ztratíme, ty vole."

Celou dobu se mu věnuje, poslouchá všechno, co řekne a kouká na cokoli, na co se podle Jiwona kouknout prostě musí. Dlužím mu to a navíc je fakt sweet, když je tak natěšenej z maličkostí.

"Seš snad Jinu hyung?" Bin povytáhne obočí. "To je ještě v pohodě, poď poď!" Chňapne Jiwona za ruku a táhne dovnitř.

Bunny rozohodí rukama. "To sice nejsem, ale nějak jsem si z vobrázku myslel, že to bude menší." Cape zavěšenej do Bina a rozhlíží se. "Fakt pěkný, fakt pěkný. Myslíš, že budou mít prede dveřma taky ty kupičky se solí?" Nestačí se ani podívat a už jsou uvnitř.

"Luxuuuus!"

Problém ale čeká hned u recepce: "Že nemáte pokoj s dvěma oddělenýma postelema? Však je to obrovskej hotel.. cože? Všechny obsazený? Manželská postel?" Bobby koukne se na Hanbina v němé nevěřícnosti, jakoby tohle mohl vyřešit prostě jenom on... a může. Jiwonovi totiž manželská postel vůbec nevadí... takže...

Binovi přechází oči. Na netu to rozhodně nevypadalo takhle luxusně a noblesně a doprdele je tohle fakt ruční malba?! Všechny smysly má našpicovaný a nastartovaný. Dokonce si i obdivně hvízdne.

U recepce se všechno trochu zkomplikuje. Poslouchá různé výmluvy a návrhy recepční a rozumí asi jenom půlce. Ale slova nemáme, dvě postele, ale a manželská pochopí až moc dobře. Vzdychne si.

"No přece nebudeme hledat novej hotel kvůli takový prkotině!" Rozhodne a za chvíli už mají kartu od pokoje. Jakoby sdílení postele mohlo být horší, jak sprchy, žejo...

Nic neříká a "blbě" se tváří. Jedou vejtahem do patra, ve kterém by měl být jejich pokoj.

"To jsem zvědavej, jak bude ten pokoj vypadat… kdyby ti náhodou něco vadilo, já si lehnu na zem..." ujišťuje kamaráda... Stojí ve vejtahu těsně u něj, ruku svěšenou podél těla, stejně jako Bin. Lehce se dotkne jeho prstů konečky těch svých. "Hm?"

Chci slyšet, že nechceš nic slyšet. Spíme na posteli! Nikomu o tom nemusíme nic vykládat přece.. postel bude velká.. určitě.

"A pak budu poslouchat, jak tě bolej záda?" Hanbin ho sjede ostrým pohledem. "Ani omylem, spíš na posteli. A já tam spím taky, protože na zemi rozhodně chrápat nehodlám a jo, to je určitě jedinej důvod, proč to tak bude...

Letmý dotyk mu oplatí. "A já tam spím taky, pokud nemáš problém..." usměje se. Vejtah se zastaví v hodně vysokým patře a oni vystoupí. Stále s těmi ohromenými xichty kráčejí chodbou až k jejich pokoji, kterej Hanbin otevře kartou.

Vlezou dovnitř, držky u podlahy.

"Ty vole, říkám si jestli jsme to fakt nepřehnali.." Jiwon jde hned vyzkoušet postel, pohoupe se na matraci a uznale pokyvuje, slova se mu nějak nedostávaj. Rozplácne se na posteli a kouká na strop. I strop je tady zajímavej. "No... s takovouhle se už dneska z hotelu nedostanem," povídá, naprosto konsternován.

Hodí batoh na zem, zcela fascinován tím luxusem, jaký si za YGho prachy mohli dopřát. "Wow, tak tohle jsem fakt nečekal..." Pokoj má fakt krásnej výhled na celý Tokyo, nádhera.

Hanbin přicapká k posteli a taky ji hned otestuje - respektive na ni po hlavě skočí a slastně zaboří obličej do voňavejch peřin. Zůstane takhle rozpláclej na břichu jako velryba na pláži.

"Boží!"

Bunny hodí jednu ruku přes Bina. "Jdu si dát sprchu," prohlásí stále rozjebaný na posteli. Skoro to zní jako "chceš jít se mnou?". Když si ten tón uvědomí, zůstane tiše jako pěna zírat do stropu... Bin si nějakýho tónu určitě nevšimne. Vzpomene si na TEN večer a druhou ruku si položí na obličej a ukázkově s bolestným xichtem zafacepalmuje.

Co jsem to právě řek, jakým tónem a v jaký situaci??

Páteř mu polechtá zvláštní pocit a musí pořádně zatřepat hlavou, aby se jej bezpečně zbavil. Přesto se neubrání jednomu tázavému pohledu. Přetočí se na bok, ať na Jiwona líp vidí. Vypadá celkem komicky. Hanbin by se možná i zasmál, kdyby Jiwon tak nonšalantně nevyslovil slovo sprcha v tónu, ze kterýho mu vstávaly chloupky na krku.

Asi nemá cenu si připomínat, že ležíme na jedný posteli a on má ruku na mým pasu, že ne?

"O-Okay..." vysouká ze sebe nakonec a proč to zní víc jako souhlas k tý němý výzvě, co nejspíš ani nebyla skutečná?

Sundá ruku z obličeje, mrkne na Bina a křečovitě se usměje. Vstane z postele, shrábne z ní jeden připravený ručník a už je ve dveřích koupelny. Chvíli se v těch dveřích zastaví, pak vklouzne dovnitř a nechá dveře nedovřený...

A nezamykám! ... ani nezavírám...

Sleduje Bobbyho záda. Jen co zmizí za dveřmi a on neuslyší ani jejich dovření, natož cvaknutí zámku, zoufale se rozvalí po celé šířce i délce postele. Zakope nohama ve vzduchu.

Sakra, sakra, sakra, Jiwone, co to má jako znamenat? Fakt chceš, abych tam za tebou šel nebo mě jenom provokuješ nebo je to obojí anebo seš prostě pořád to stejný prase, co se po bytě promenáduje klidně i nahej?!

"DILEMA!!" Hanbin kouká do stropu. Z místa, kde předtím ležel Jiwon. "Tos prostě nemoh říct "nedáme si sprchu?". Blbečku..." Dál čučí. Přemýšlí. Co chce? Opravdu zvažuje možnost, že se zvedne a napochoduje si to za svým nejlepším-... o co se tu ještě snaží, nějaký přátelství zmizelo ve chvíli, co si společně honili ve sprše.

Do tváří se Hanbinovi nahrne horkost. A stejně tak i do celého těla.

"Ne! Nikam nejdu..." vytáhne phone s úmyslem zabavit se, než Jiwon vyleze.

Hlavně dejchej... A nic si nepředstavuj!!

Sprchuje se a hlasitě si něco zpívá. Asi nepřijde... však proč by sem taky chodil.

Ale dal bych si říct...

Přestane zpívat.

Podívá se dolů a pak hlavu zakloní a jednou rukou se opře o vykachlíčkovanou stěnu. Zavře oči.

"Mmmh..." Už je to pár dní no.... A toho stresu! "Sakra......!"

Mobil teda fakt nezabírá. Na tohle by nezabral ani celej cirkus i s medvědem na motorce. Ne, když se hned vedle sprchuje Jiwon.

"Seru na to..."

Nechá mobil mobilem. Zvedne se. Nádech a výdech. Fajn, udělá to... Potřebuje to udělat. Něco v něm chce Jiwona zase u sebe a on nemá sílu se po dnešku bránit.

Potichu - jako by jej Bobby mohl přes tekoucí vodu a přivřené dveře slyšet - se připlíží ke koupelně. Prsty opatrně a roztřeseně drcne do dveří a ty se pootevřou. Nakoukne dovnitř...

A zůstane tupě zírat na výjev před sebou.

Doprdele, Jiwone...

Dech se mu zrychlí. Tohle neměl vidět, tohle kurva neměl vidět!! Druhej mozek si teda myslí, že měl.

"Teď už je asi příliš pozdě, abych se vrátil a předstíral, že se nic nestalo, co?" Zamumlá si pro sebe a samozřejmě se zná až moc dobře. "A kdo se ještě stará?!" dodá nasraně.

Vrazí do dveří, ignorujíc fakt, že je oblečenej. Ignoruje úplně všechno. Přeletí koupelnu. Otevře prosklený čirý dveře velkýho koutu a vleze dovnitř. Okamžitě je mokrej. Je mu to jedno.

Jiwon na něj překvapeně civí, využije toho, chytne staršího za ramena a praští s ním o zeď. Natáhne se po jeho rtech. Konečně...