fanfiction iKON / Team B
chapters: 4/?? 1,2,3bromance to romance
pairing: Double B ( Hanbin x Jiwon / B.I x Bobby)
collaboration with ma bae Syrinox ♥
NOTE: collab system: RPG
B.I : Syri
Bobby: Ari Yu
Od
záležitosti ve sprše uplynulo pár dnů. Dnů, kdy schedule přetýkal všem
přes hlavu a rozválcoval všechny takovým způsobem, že při každé volné
chvíli polehávali, posedávali nebo spali ve stoje.
Holt
život idola není jen procházka po voňavé louce za řevu fanynek. Mnohdy
je to spíš plahočení se po rozbahněném poli se závažím na zádech za řevu
leadera.
Když potom na svém
rozvrhu objevili tři úplně volné dny, strhnul se jásot. Bobby bez
rozmyslu - a postranních úmyslů - obejmul Hanbina a jali se poskakovat a
slavit. Když se pak ukládali k zaslouženému spánku, Bobby ne a ne
usnout.
"Ty, Hanbin-ah... co kdybychom si vyrazili na výlet?" Otočí se na bok a zírá do tmy směrem k Binovi. Nespí už???
Od
toho osudného dne v tělocvičně (a samozřejmě ve sprše) se nic nestalo.
Měli tak nabitej program, že ani na spánek nebo jídlo pomalu nebyl čas.
Donghyuk se jednou málem složil. Jinan si narazil zápěstí. A bylo tady
plno jiných menších zranění a úrazů, protože jejich další choreografie
má až moc akrobatických prvků a jistým způsobem se dá považovat i za
nebezpečnou.
Tyhle
zmíněné dny plné stresu byly pro všechny nepříjemné. Řval víc, než
mluvil. Několikrát se musel jít projít, protože migrény už se stávaly
nesnesitelnými. Na osmnáctku toho bylo prostě moc.
A pak se jako světlo ve tmě objevily spásné tři dny volna. Hanbin byl tak happy jako už dlouho ne.
Ten
večer jen ležel v posteli a koukal do tmy. Zítra nemusí vstávat. Může
spát, jak dlouho chce a nikdo ho z postele nevykope ani omylem...
Už skoro zabíral, když jeho spolubydlící nakopal Hypna do prdele.
"Huh...?" přetočí se čelem k místu, kde by měl být Jiwon. "Na výlet...?" zívne. "A kam...?" To myslíš jako jen my dva nebo...?
Bobby
se rozvalí na záda a čučí do stropu, oči jako dva tenisáky. "Já
nevím... někam..." zašermuje rukama do vzduchu, "...daleko." Nemá úplně
jasnou představu co to je vlastně daleko nebo kam by se měli vydat.
"Trošku si vorazit a nabrat síly. Ostatní to pochopěj... beztak se budou
chtít válet nebo chodit nakupovat nebo do zábavního parku," zašklebí
se.
"Hmmm..."
Hanbin zamyšleně kouká před sebe. Kam by mohli jet? Daleko? Jak daleko?
Nemůžou moc daleko, protože to by je asi YG sežral zaživa a ani na to
nemaj tolik času. "No, mám pocit, že June i Jinan říkali, že chcou jet
za rodinou nebo něco tak, takže se ani nemusíme nikomu omlouvat nebo
zpovídat."
Vzpomene
si, jak dlouho neviděl mámu a Hanbyul... sakra, měl by se za nimi taky
někdy stavit... Jenže ten nápad s výletem mu nějak uvízl v hlavě víc. Je to proto, že Jiwon chce, abychom jeli jen my dva...?
"Co Japonsko?" Plácne.
"Japonsko?"
Převalí se zase na bok a zírá na obrys Hanbina ve tmě. "Hmmm ..." Někdy
si připadá, že trochu zlenivěl. Hanbin je leader a plánovat by měl on..
Zamračí se sám nad sebou. Jenže já jsem hyung.
"To
zní fakt... lákavě," zazubí se, i když ví, že ho Bin nevidí. "Bude to
takhle narychlo vůbec reálný?" Zvedne se na lokti.. začíná bejt nějak
moc excited.
Hanbin
se pro změnu přetočí na břicho a zmačká si polštář pod hlavu, ať na tu
siluetu, co je Jiwon, líp vidí. "Ještě aby neznělo!" zasměje se. Už jen z
představy, že by měli být někde daleko od všeho stresu se mu točí
hlava. "Proč by nemělo? Jestli vstaneme brzy, tak bychom mohli chytnout
některý z ranních letů. Klukům můžeme nechat vzkaz nebo něco..." Čím víc
to promýšlí, tím je nadšenější. Sbalí si jen pár krámů, však toho moc
nepotřebujou a poletí. Jo.
Zapoutuje,
což opět nikdo nevidí, ale možná je to tak lepší… "No tak… to je
tutovka! Nařiď budík. Já spím, ať vstanu! Bunny sebou řízne a spí.
Ještě
by něco řek, ale s Jiwonem je to zbytečný. Jak kdyby jej někdo jebnul
po hlavě pánví, najednou spí. Hanbin si vzdychne, ale není to zničenej
nebo naprosto vystresovanej povzdech, jaký předváděl poslední dny. Je to
spíš takovej ten úlevnej a šťastnej.
Pojedeme na výlet. Jen my dva. Proč jsem tak hrozně nadšenej nevim, ale jo, sakra!
Nastaví teda ten budík a taky se zahrabe do postele.
Dobrou, Jiwon...
Jakmile
začne zvonit budík, strašně se lekne a slítne z postele. "Doprdele!!!"
dotvoří dokonalost budíčku. "Hanbin-aaah! už je ráno!!"
Prudce
se na posteli posadí a tak trochu zmateně a možná i vyděšeně se začne
dívat na všechny strany. "Co, trénink? Zaspal jsem? Počkej, hned to
bude, jen si vyčistím zuby a jdeme...!" Jiwonův vytlemený pohled mu něco
důležitýho připomene. Plácne se do čela. "Omg lol no tak to byl
fail..."
Hanbin
vypne budíka a vyhrabe se z postele. "Tak jo, co potřebujem, co
nepotřebujem...?" Ztraceně se koukne na Jiwona s výrazem: Help me,
hyung?
Moc
se směje. "Nepotřebujem nic... doklady a kartu a hmmm.. telefon a
sluchátka. Všechno ostatní si můžem koupit. Ale abysme si to nemuseli
všechno kupovat, tak si něco zabalíme. Nejdřív si du ale dát sprchu."
Zvyk
jeho těla neustále se potit si to prostě žádá. Vezme polštář a hodí ho
na topení. Pak si přímo odtančí do koupelny. Za chvíli už je zpátky a
kouká, že Hanbin je pořád ztracenej.
"Kartáček,
trencle a něco normálního na sebe. Dělej! Říkali sme že vypadnem brzo..
a ať nevzbudíš ostatní," zaxichtí se na lídra jakože to mu to teda
naservíroval a sám si jde sbalit svých pět švestek.
Poslouchá
Jiwona, jak něco plácá, ale stále je moc unavenej a rozespalej a bez
kafe, takže prakticky nepoužitelnej. I poté, co Jiwon opustí jejich
pokoj, zůstane sedět na svým místě a tupě hledět v pokusu probrat se.
Jiwon
je snad ve vteřině zpátky. A komanduje ho. Což se mu zrovna dvakrát
nelíbí. Spolkne však svou leader pýchu, protože má hyung výjimečně
pravdu.
"No
jo, no jo!" Zvedne se, došourá se ke skříni a v minutě z ní vyhrabe
něco na cestu tam, něco na cestu zpět a něco jakože slušnějšího. Naháže
všechny krámy do batohu.
"Jdu taky do sprchy!" Houkne na Jiwona a zmizí i s kupkou oblečení. Do pěti minut je zpět, plně připravenej.
Mezitím,
co je Hanbin pryč se snaží vybrat nějaký swag oblečení na cestu.. je
zatím jen u mikiny na cestu tam, když je Bin zpátky. "Ježiiiš, měli jsme
ten budík nařídit na dřívějc!" Prohrabává se šatníkem a promenáduje
před zrcadlem.
Hanbinovi
cukne obočí při pohledu na Jiwona, jenž je stále v domácích hadrech. A
to ho pomalu kopal do prdele, aby si pohnul! "Bože, hyung, prostě na
sebe něco hoď!" Zaboří nos do Bunnyho skříně a vytáhne bílej nátělník a
černý skinny jeans a hodí je po Jiwonovi.
"Třeba tohle! Máš v nich pěknej zadek... A jdeme!" Sám sebe přistihne, jak Jiwona možná až trochu moc upřeně sleduje. Sakra.
"Něco...
něco?? Jako myslíš, že stalkeři nás nechaj proklouznout? Hip Hop je
styl života! Přece nepůjdu jako Mino!" Místo očí má nesouhlasné škvírky.
Bunny
se zamračí na věci a nějak je na sebe natáhne. K tomu si samozřejmě
ještě přidělá nějaké věci, které sám uzná za vhodné, poznámku o zadku
navenek úspěšně ignoruje, bleskem hodí ostatní věci do báglu a tváří se,
že je ready.
"Na co čumíš, honem, než se ty hovada vzbuděj. A potichu!" Přejde do naléhavého šeptu.
Twe tak teď mě ještě bude komandovat, nevděčnej prevít...
Něco
zamrmle v odpověď, čapne batoh a přehodí si ho přes rameno. Nasadí
bejsku, na ni ještě kapuci a potichu následuje Jiwona ven z jejich
pokoje a zatímco se ten mamut obouvá, skočí do kuchyně a rychle na kus
papíru napíše vzkaz ostatním. Ti idoti by jinak byli schopný vyhlásit i
celostátní pátrání.
Vrátí se do předsíně, kde na něj Jiwon čeká. Obuje se a gestem staršímu naznačí, ať jde ven.
Dveře se za nimi tiše zavřou. A zábava může začít.
Čapne Hanbina za loket natěšenej jak malej harant.. no proč jak.
"Ježiš,
doufám, že chytnem nějakej let. Kam poletíme? Do Tokya? No to je asi
jasný... kam se všude podíváme? Ježiš já mám hlad... musíme si dát něco
moc japonskýho."
Kafe nenavrhuje,
předpokládá, že ho stihnou na letišti. Hlavně už tam chce být a mít v
ruce letenku. Snažně cpe Hanbina do taxíku. Aspoň mu může osahat zadek.
No co!
Jen se gebí nad Bobbyho nadšením. Jak malej kluk.
"Jasně,
že chytnem..." protočí oči, "proč bychom neměli? A vůbec nevím!
Shibuya? Harajuku? Rozhodně si něco dobrýho a moc japonskýho dáme!
Takoyaki třeba! A natto! O tom furt mluví Mino," plácá a za Jiwonovy
horlivé pomoci leze do taxíku, co si zavolali. No alespoň pro jednou si
to dopřát můžou, ne?
Kecne
si do sedadla a naordinuje řidiči, kam jedou. A když si Jiwon sedne
vedle něj a auto se rozjede, rozzářeně se na staršího usměje. Bezděky ho
vezme za ruku.
"Vzhůru do Tokya!"
Cesta
taxíkem proběhne nadšeně a vcelku rychle. Kromě toho se drží celou
cestu za ruku, protože jsou z toho vzrušení nějací mimo. A vypadá to, že
to ani jednomu vůbec nevadí. Jiwon nacpe řidiči bankovky a tahá Hanbina
ven. Kde se v něm vzala všechna ta energie po tak úmorných dnech
tréninku sám nevím. No však je ještě mladej.
"Tý jo, Hanbin-ah, co kdyby sem se zašel zeptat na ty letenky a ty mezi tím skočil pro kafe?" Ne, že by ho potřeboval.
Hanbin
se v mrákotách vykokotí z taxíku a počká na Jiwona, až zaplatí. Takhle
spokojeně se naposledy cítiil... tehdy po sprše... Trošku zrudne, ale
Jiwon si toho naštěstí nevšimne. Bože, nemůže popírat, že by na ten
incident nevzpomínal, protože něco takovýho se nedalo přejít mávnutím
ruky. Vracelo se mu to v každým doteku a úsměvu, co mu Jiwon věnoval.
Často to bylo fakt frustrující, hlavně při tréninku, kde se potřeboval
soustředit a ne sledovat způsob, jakým Jiwon - konečně - hýbal boky.
A to je to jenom pár dní, twe, co budu dělat, až to bude třeba měsíc, omg...
Zatratí
myšlenky zatřepáním hlavy. Prochází velkou halou a sledují všechny
tabule ohlašující odlety a přílety. Je tam toho fakt dost, takže problém
nejspíš mít nebudou. Pak Jiwon navrhne, ať zajde pro kafe. S tím může
jen souhlasit.
"Okay,
neztrať se prosím tě a nedostaň se do průseru, jestli tě tu někdo
pozná, hezky se ukloň a dekuj se, jo? Scuka si dáme tady… já nevím, za
dvacet minut? Kdyby něco, tak piš..." ordinuje jako správnej leader a
kontroluje, jestli to Jiwon všechno pobral, ještě ho poplácá po rameni a
potom se teda vydá pro to kafe.
Jen na něj pomrkává a úsměv se mu vytrácí ze rtů, až už na Bina zase jen mžourá.
"Skončils',
LÍĎO?" Zareje si a hodí otrávenej obličej. "Za dvacet minut," našpulí
rty v pohrdavém xichtu, otočí se na patě a odkráčí k přepážce vyjednat
letenky.
Během dvakrát dvaceti
minut stihne vyjednat letenky, udělat selfíčka s fanouškama, dostat
nějaké čokoládky a naprosto spokojeně dojít na sjednané místo. O dvacet
minut později. No, co už...
Kafe
vyřídí asi za deset minut - byla tam fronta jako kráva - a pak nemá co
dělat. Vrátí se na místo, kecne si na lavičku a spokojeně začne upíjet
kávu.
Netrvá
dlouho, co si jej někdo všimne. S povzdychem, avšak jakýmsi vděčným
úsměvem, protože ono je fakt hezký, když vás někdo pozná a chce od vás
fotku nebo podpis nebo klidně i ten kelímek od prázdný kávy, věnuje
fanouškům pozornost. Minuty běží. A Jiwon tu pořád kurva není.
Vlna
obdivovatelů a obdivovatelek brzy zmizí. A je zase sám. Zajde si i na
záchod, a přestože nespěchá, Jiwon tam ani po jeho návratu není. Už-už
mu chce zavolat a seřvat jej, když se vynoří z davu, vytlemenej jak to
slunko na vymetený obloze.
"Můžeš
mi říct, kdes jako byl?" Zavrčí na něj podrážděně - nerad čeká jako pes
na někoho, kdo neumí sledovat čas. "To nevíš, kolik je dvacet minut?"
Mračí se dál a hází po Jiwonovi pomyslné blesky.
Jak rád bych tě zaškrtil!!
"Už jsem tadýýý," mává letenkama.
"Co?
Támhle," ukazuje zhruba někam do míst, kde se konečně vysmeknul
fanouškům a vyjukaně kontroluje hodinky. "Ono to bylo víc?? Není
možný... Hele! Sám si mi říkal, abych byl slušnej... tak jsem byl!" Rve
Hanbinovi čokoládky, aby si to aspoň trochu vyžehlil. "A do odletu máme
ještě dvě hodiny čas," trochu se zaškaredí a pak ho zatahá za rukáv.
"Promiň, vážně jsem ztratil pojem o čase..." řekne smířlivým a tichým
hlasem.
Nemůže
bejt nasranej, když se na něj Jiwon kouká jako nakopnutý štěně. To fakt
nejde. Zasměje se, vezme si od něj pár sladkostí a na oplátku mu do
ruky vrazí to kafe, co už je beztak studený.
"Dobrý,
prosímtě," odmávne Bobbyho rukou. Na ten smutnej ksicht se nedá dívat s
čistým svědomím. "Teď spíš vymysli, co budeme ty dvě hodiny dělat,"
pokračuje a zvědavě se rozhlíží kolem sebe, jestli ho náhodou nepraští
do hlavy nějakej nápad. Hovno vole. Raději si rozbalí čokoládku a
spokojeně se do ní zakousne.
"Mmmmmm..." blaženě mručí. Čokoláda... tu neměl fakt dlouho.
Potlapká
ho po hlavě. Jako mood maker neměl zrovna radost z toho nasranýho
Hanbinova čumáku. Když ale vidí, že mu bylo odpuštěno, dá se taky do
rozbalování cukrátek a kouká okolo.
"Hm
nevím, maj tu nějakou kavárnu nebo tak něco... Můžem si tam jen tak
sednout a bej jen tak... spolu," nějak to z něj vypadne. trochu zaraženě
zamrká na Hanbina, co mu na takovou srajdu odpoví.
Zapřemýšlí
nad tím návrhem. Sice už jedno kafe vypil, ale vem to čert, rozhodně se
mu nechce sedět dvě hodiny na sedačce a čučet do blba. Druhá část
Jiwonovy věty ho celkem překvapí.
Cheesy idiot
Udělá
krok k němu a s úsměvem od ucha k uchu Jiwona štípne do tváře - což je
všechno, co si může v tuto chvíli dovolit. "Okay, to beru," pohodí si
batoh na rameni a čeká, až Jiwonovi zapne mozek.
Bunny
zapoutuje a jako správný forever 5 kid štípne Hanbina zpátky. Do
bradavky. Trefil se. Blbě se zakření nad svým fakt výborným odhadem a
vydá se na průzkum letištní haly.
"Hele
..." ukazuje na něco, co vypadá, že tam je i jídlo. "Nemáš chuť ještě
na jídlo, v letadle toho na tak krátkou vzdálenost moc nedostanem.
Támhle maj burgry!" Pohladí si bříško. "Mám chuť na cibulový kroužky,"
slzička v očíčku.
Okay. Tak tenhle tah jej překvapil... Ze všech míst zrovna do bradavky omfg Jiwone ty demente...!
Odfrkne
si a následuje Jiwona, kterej se zběsile rozhlíží kolem, div si krk
neukroutí. Najednou na něco ukáže pazourou. A Binův pohled se tím směrem
okamžitě vydá. Fastfood. Pěkný.
"Ať
žije dieta..." Zamumlá si pod nosem neslyšně. Koukne na Jiwona. V očích
má zas ten dětskej pohled plnej radosti nad kravinou jako je jídlo. Ale
oni vlastně nesnídali, že? A diety jsou od toho, aby se nedodržovaly,
no ne?
"Tak
burgry nebo cibulový kroužky?" Otáže se Jiwona, čímž mu dá najevo svůj
souhlas. A Jiwon najednou není. Zůstane po něm jen čára, jak rychlostí
světla vyrazí k fasfoodu. "No moh si mi aspoň odpovědět..." bručí dál a
míří k rychlýmu občerstvení o dost pomaleji.
"Ty
vole, jaká dieta," zaslechne ho stejně, "jsme teď všechno vypotili. Na
mě nezbyl už ani dekagram tuku!" Aby to demonstroval, vytáhne si tričko a
štípne se do kůže na břiše. "Vidíš??! Jsme ve vývinu… potřebujem jíst!"
Horlivě vysvětluje.
Naplácnutý na objednávacím pultíku diktuje burgry i kroužky...
Hanbin
si sedne kousek od místa, kde Jiwon objednává. Tiše jej sleduje. A
přemýšlí. Nad tím, kdy se přesně stal ten zlom, kde se na Jiwona přestal
dívat jen jako na toho 'nabušenějšího kámoše', ale na toho 'sexy kámoše
s břišáky jako tabulka čokolády'.
Navíc,
každá Jiwonova akce - jako ta před chvíli, kdy si uprostřed Incheonu
vyhrnul tričko, jen aby mu ukázal, jak je hubenej (nabušenej) - si vždy
vysloužila perfektní reakci z Binovy strany. Ať už to byl záblesk
vzpomínek na sprchu (toho se asi nezbaví), zadrhnutí, cuknutí,
zčervenání nebo touha skočit po něm a nepustit. Nemohl si pomoct.
Pořád si nemůžu pomoct...
Vykope
se ze svých už-ne-bromance myšlenek právě včas - Jiwon k němu míří s
tácem plným jídla. Jak tohle všechno sežerou, to fakt neví.
"Tohle nemůžeme nikdy sníst..." sdílí své obavy i nahlas, když se Jiwon posadí naproti němu.
Pokračování dlouhého čtvrtého dílu na části příště! :D
No comments:
Post a Comment
I don't hate anyone. I believe we should not hate on people. But I hate my haters, obviously.