[FF] Ráno moudřejší večera (Double B) pt.1

fanfiction iKON / Team B
chapters: ??
bromance to romance
pairing: Double B ( Hanbin x Jiwon / B.I x Bobby)

collaboration with Syrinox
NOTE: collab system: RPG
B.I : Syri
Bobby: Ari Yu

Normální večer na dormu, kdy všichni pracujou, jak můžou. Někdo píše texty, někdo maká v posilovně... někdo shání jídlo.

„Aaaaaa! Mám hlad!“ huláká Bobby do ledničky, ve které zrovna vůbec nic není

„Kdo to zase všechno vyžral?!!“

Hanbin zvedne hlavu od lyrics book, co má na klíně, obočí stažené k sobě.
„Neřvi sakra, jsou tady lidi, co pracujou!" sjede ho, jen tak z principu, protože je leader a může... a on taky fakt pracuje.
„A nevim, zeptej se Donghyuka, ten v poslední době slintá nad vším, co se hejbe.“

Zaúpí s xichtem v ledničce a po pár dalších minutách civění na prázdnou bělobu ji zabouchne a ODDUSÁ za nabručeným leaderem. Sedne si před něj na zem a nahodí štěněcí výraz. Chvíli tak na něho kouká jak hrozně přepečlivě pracuje - nebo to alespoň předstírá - ale pak už to zase nevydrží...
„Ty nemáš hlad??? Když se pracuje musí se jíst! ... Přece.“

No jo, jídlo.. když pracuje, vždycky zapomene na další životní potřeby.. a jak teď nad tím přemýšlí... žaludek mu odpoví dřív jak mozek a to hlasitým zakručenīm.
„Fajn... taky mám hlad“ zamyšleně si promne kořen nosu.
„Co budeme dělat?“

Protočí očima. Typickej lídr.
„No je tu pár možností - v dormu není žádný jídlo - to znamená : vzít telefon a něco si objednat... a nebo...“ vyskočí na nohy, vezme leadrovi z klína psaní a odloží ho na stůl, vezme ho za ruku a tahá ho na nohy „... nebo vyrazit ven!“ zamrká.

Zasměje se a mimoděk pohladí kotníky jeho prstů.
„Bože, Jiwon, ty seš fakt hroznej“ nechá se ale táhnout dál, pomalu ani nestihne sebrat mikinu z gauče.
„A na co máme chuť? Seungyoon hyung v poslední době básní o nějaký indický rejži...“

Jen se gebí a táhne ho za sebou.
„Seru na Seungovu rejži, já chci pizzu“ nafoukne tváře „Velkou.“
Pustí leaderovu ruku aby mohl ukázat jak velkou. Rozpaží.

Přemýšlí, jak tenhle pošuk může být starší, než on. Vzdychne si, protože Jiwonovy americké a bůhví ještě jaké geny se nezapřou a všechno je lepší, jak těch deset hamburgerů, co měli minulý týden.
„Dobře, pizzu... ale vybírám já!“ rozhodne a přetáhne si mikinu - u které si není jistý, jestli je jeho nebo Jiwona nebo možná společná - přes hlavu.

Zazubí se. „No jo, dobře dobře, vybíráš ty“ šklebí se, stejně si prosadí svoje.

Když se Bin dooblékne, hodí mu ruku kolem ramen a spokojeně s ním vypochoduje z budovy, směje se jak sluníčko - teda v týhle denní hodině už asi spíš měsíček - a kouká po všech vejrech. Jak tak nedává pozor, málem vrazí do sloupu.
„Uh! Ten tady byl vždycky?!“ Orosil se až na zadku z toho úleku.

Podezřívavě povytáhne obočí - něco na jeho šklebu se mu nezdá, nechá to však být, protože s Jiwonem se nemá cenu hádat, je tvrdohlavější, jak koza. Sleduje ty jeho grimasy a říká si, jestli by ho měl upozornit na sloup, ke kterýmu se oba blíží. Rozhodne se, že ne a jen čeká, kdy si o něj ten blbeček rozbije nos, K jeho - nebo spíše vlastní smůle - si překážky všimne včas. Nad komentářem vyprskne smíchy.
„Wtf, Jiwon! To si jako myslíš, že prostě vyrostl ze země nebo co?“ asi se za chvíli počůrá smíchy; výraz Jiwonova obličeje je fakt k nezaplacení.

„Někdy mě mrzí, že v reálu neexistuje screenshot!“

Zmateně mrká. „Čemu se jako křeníš, líďo?! Hrozná sranda, málem jsem si vysklil svoje úžasný zuby!“ ohmatává si svoje králičí zoubky, aby se ujistil, že tam pořád jsou!
„Nevim, mě se zdá, že tady ještě včera nebyl, beztak ho tady.. přibetonovali!“ sundá si bejsku a majzne s ní leadera do ramene.
„To jo, to bych tě screanoval pořád, abys viděl, jak blbě se tváříš!“ směje se.

„No to by byla hrozná škoda, kdybys o ně přišel, žejo!“ snaží se přestat tlemit, ale s těmi výrazy, co Jiwon předvádí to moc dobře nejde.
„Si podej ruku s Minem, vole, a můžete si odejít do země zaslíbený, protože ten taky nevnímá okolní svět. Možná Taehyunův zadek ještě zvládá.“ komentuje, pak se ale zamračí a dokonce se i v půli kroku zastaví.

„Počkej, jak jako blbě tvářím?! Kouknul ses někdy do zrcadla?“ poutuje.

Vykulí oči. „Mino? Taehyun?“ zamrká, jako by o tom slyšel poprvé v životě nebo si toho dřív nevšimnul... no, nevšimnul. Zakaboní se a snaží se PŘEMÝŠLET, když vtom se Hanbin zastaví a on do něj nabourá.
„Eeeeee? Co? Do zrcadla?“ nasadí si zpátky bejsku a přejede si rukou po obličeji. V jeho vesmíru se mu teď obličej zatřpytil a možná upadlo na zem i pár hvězdiček.
„No jasný, často!“ opět vyzubený výraz.

Dá si jeden mentální facepalm. „Bože, ty seš fakt tak nevšímavej vůči svýmu okolí, že to možný není.“ Nad jeho dalším prohlášením mu jen zacuká obočí. Přemýšlí, jestli má nějak reagovat, nebo to nechat běžet, protože s Jiwonem je někdy opravdu těžký vyjít bez újmy na zdraví. Rozhodně se pro variantu B a mávne nad celou věcí rukou.
„Kam chceš teda jít na tu pizzu?“ změní téma.

Zrovna přemejšlí nad tím, co tím chtěl líďa říct, že je nevšímavej...?!! Zakouká se mu na zadek a blbě se culí.
„Já myslim, že všímavej...“ zahlásí potichu pořád s úchylným xichtem.
„Co? Kam? Na konci ulice doprava a pak doleva, tam maj nejlepší a hlavně - NEJVĚTŠÍ. Tu chcem.“

„Přísahám, jestli ji celou nesežereš, narvu ti ji do krku jako huse.“ zabručí s vědomím, že to budou jeho peníze, který na tu monstrózní pizzu padnou. Ne že by mu to nějak extra vadilo. Vlastně rád dělal Jiwonovi radost, ale to mu samozejmě nehodlal přiznat. Too cheesy.

„No to já teda sežeru.“ přisvědčí naprosto spokojeně. „Ale nakrmit bys mě mohl, Hanbin-aaaaaaah.“ skočí mu zezadu okolo krku.

Nic takovýho nečeká a málem to neustojí, jak na něm ten mamut přistane a ještě jej přiškrtí.
„Aish! Ty seš fakt jak malej!“ koutky úst mu ale cukaj v úsměvu

„Uvidíme, jestli budeš hodnej, tak možná...“
I s Ji-koalou, co na něm visí jak na eukalyptusu, zahne doleva a do očí jej udeří blikající nápis pizzerie. Uznale pokývne hlavou - nečekal, že by si to Jiwon fakt tak přesně pamatoval, vlastně si myslel, že budou další hodinu bloudit.

Plácne ho po zadku. „Jako by se ti to nelíbilo.“ opáčí a kření se. „Co koukáš?“ narovná se a pustí ten věchejtek.
„Myslíš, že bych dokázal zapomenout kam za žrádlem? Tssss.“ opovržlivě zakroutí hlavou a očička mu zmizí.
„A kdo je první uvnitř objednává!“ vyhrkne najednou a vyrazí ke dveřím rychlostí blesku.

Připitomněle se uculí. No jo, Jiwon byl na jednu stranu tak hrozně debilní a sladkej a na druhou uměl být i normální a fakt sexy a-... CO?
„JIWON!!“ zařve, rozeběhne se za ním a při tom se málem přerazí o vlastní nohu. Sakra, že on něco takovýho nečekal!

Hurósnký smích. „Nepřípravenost, líďo, nepřipravenost!“ to už ale stojí u pultu a slintá nad vystavenejma kouskama a přemejšlí co by si dal.
„Co říkáš na feferonkouvou?“ naplácnutý na skle. „Vypadá jedle!“

Mrmlá si pod nosem něco o nespravedlnosti a stupidních hyungs a proč si on nemůže vybrat, když to platí. Pohled na nadšenýho Jiwona jej ale trochu obměkčí. Bože, tak cute...
„Pro tebe jsou jedlý i šutry, kámo.“ podotkne a opře si hlavu o jeho rameno, aby na vystavený pizzy taky viděl.
„Hmmm... nevypadá špatně. Může být!“ souhlasí - nic jinýho mu taky ani nezbyde, i kdyby nechtěl, Jiwon by si feferonkovou stejně vydupal. Vrazí proto stále okouzlenému Jiwonovi peněženku. „Na, objednej a zaplať to, já jdu sehnat nějaký místo!“

Nevnímá ho, když má před nosem tak krásný jídlo, co by se namáhal soustředit na něco jinýho. „Joooo.“ zahučí a hmatá po podávaný šrajtofli.
Po objednávce a zaplacení hledá Hanbina, ale dneska nějak blbě vidí.
„Hanbin-aaah?“ rozhlíží se jako ztracený štěně.

Po zaslechnutí svýho jména zvedne zraky od mobilu a po rtech se mu rozleje škleb; ztracenej Jiwon je fakt sakra rozkošnej Jiwon. Chvíli sleduje, jak mžourá na všechny stoly a hrozně se u toho baví, pak se ale slituje nad nebohým slepcem a zamává na něj.
„Hyung! Tady!“

„Pfuuuuh.“ vydechne a z tragickýho xichtu vykouzlí zase bunny smile.
„Už jsem myslel, že ses spláchnul do záchoda nebo si to rozmyslel a zdrhnul!“ hopká k líďovi a parkuje to naproti němu.
„Já už prostě hlady nevidím, no, měl jsem si na tebe dát červenej fáborek nebo něco.“ šklebí se.

„Proč bych si to jako měl rozmejšlet?“ nechápe. „Nejseš jedinej, kdo má hlad!“ připomene tupě se culícímu hyungovi a odsune mobil stranou.

„A vůbec, nevím, z čeho máš takovej hlad, kdyžs celej den nic nedělal, hyung.“ protočí oči a vezme is od Jiwona peněženku zpět.

„Nevím, třeba nemáš chuť na feferonky?“ přiblble.

Vykulí na něj oči. „Že jsem nic nedělal! Neznamená, že nemusím jíst.“ založí uraženě ruce na prsou. Co tím chce jako říct, nic nedělal?!

Usměje se na něj. A jak se na ten jeho zatracenej face kouká, neodolá, natáhne se přes stůl a štípně jej do tváře. „Ale ňo jo, ňo jo, však já fím.“ šišlá.

Zamračí se. „Líďo... tobě není dobře viď? ...... Neboj už za chvíli bude jídlo, chálka, hodně papu, víš? Udělá se ti líp...“ chytne ho za ruku a pořád se na něj starostlivě mračí.

Nafoukne tváře a uraženě se odtáhne. „Pche...“ odfrkne si „... to je to tvoje chyba“ informuje jej popravdě a zůstane se mračit. Však čí to asi byla vina, že se chová jako naprostej trotl?

Mlaskne. „Ano, ano, za všechno můžu já... seš spokojenej? Můžeš se teď odfouknout?... jinak nebudeš moct jíst. A už to nesou.“ jak to dořekne, přistane jim na stole pizza velká jako dvě krávy. A ještě k tomu není feferonková, ale Hanbinova oblíbená.

Opravdu se odfoukne a nechápavě se zahledí na to kolo - za který by se nestyděl ani traktor - pizzy, co před nimi leží.
„Já myslel, žes' chtěl feferonkovou...“ zamumlá a trochu nesměle se na Jiwona usměje. Bože, to je takovej blbec! Ale roztomilej! Svádět vnitřní boj je těší, než se zdá.

„No...“ oči sklopené k pizze. „...já myslel, že by taky bylo dobrý jednou udělat to, co bys možná chtěl ty...“ hlavně se nečervenej vole...eeeeeeee. „Teda kromě leaderskejch pokynů... eh.“

Tohle se mu normálně nestává, ale teď se mu ta krev do tváří přece jen trochu nahrne.

Snaží se ne-awwwwovat, protože to by nebylo zrovna leaderský. Raději se usměje a pohladí Jiwona po ruce. „Nikdy nepřestaneš překvapovat.“ vidí, jak se červená a tak nějak se začne červenat taky... hlavně žádný trapný situace!

Zašklebí se. „Však by to byla nuda, kdybych už neměl esa v rukávu, hehehe. Tak se do toho dej už, přece tady na to nebudeme jen koukat, žejo.“ a hned se dá do díla... odtrhnout ten kusanec pizzy není jednoduchý, ten sejra je úplně všude.

Ušklíbne se a rovněž si ukořistí kousek pro sebe. Spokojeně se zakousne a blaženě zamručí. Bože, jak je to dlouho, co měl něco tak dobrýho?
„Omg to je dobrý!“ vyjádří svou spokojenost i nahlas. Jiwon s ním podle všeho souhlasī, jak se nadšeně láduje a ani nemluví.
„Jez to pomalu, proboha, vždyť se zadusíš!“

„Dyf ja nehy abyh mě to cevý sned!“ huhlá s plnou chlebárnou, oči vykkulený.

„Já nejsem tak nenažranej jako ty!!!“ nafoukne tváře, pak si všimne, jak je Jiwon zapatlanej. Obočí mu cukne - takhle baští idol?!
„Twe, pocem, to je hrozný.“ sebere ubrousek a nakloní se přes stůl. S přehnanou péčí mu otře koutky ūst.
„Lepší.“ pokývá si pro sebe hlavou. A zrudne.

„Kecáš!“ vyprskne na něj. Pak se nakloní jak leader žádá a mrká u toho s vyjukaným výrazem. Líďa se nějak moc stará. Smirk.
„Líďo,“ zaculí se, vstane a nakloní se přes stůl, vezme Hanbina za tváře. „ty si tak cute jak o mě pečuješ.“ pořád se culí a přibližuje se blíž a blíž.

Vykulí oči. „J-Jiwon!“ vyjekne a rychle se odtáhne. „Jsme v pizzerii, sakra!“ ztiší svůj hlas „Co kdyby nás někdo viděl...“ vezme však Jiwona za obě ruce a pevně je stiskne, zase rudý ve tváři, protože Jiwon byl tak blízko a jeho úsměv... twe, je ztracenej.

Skoní hlavu pořád nakloněnej přes stůl a začne se tiše smát. Zvedne hlavu s typickým králičím úsměvem. „Viděl co, Hanbin-ah? Hm?“ zvedne jedno obočí. Vidí jak leader rudne, tak si radši hrcne spátky a zacpe si pusu pizzou, už se nekření, ale v očích má jiskřičky.

Zatřepe hlavou, ať to rozdýchá a v duchu Jiwona prokleje na sto krát. Něco zabručí a rovněž se vratí k jídlu. Po očku Jiwona stále sleduje a nějak se nedokáže zbavit červeně ve tvářích.

Spokojeně dopapá.. no přežral se. Trochu. Všimne si, že Hanbin nějak není ve svý kůži.
„Co je, líďo?“ natáhne se a cvrnkne ho do čela a ušklebí se. „Tváříš se, jako by ti nechutnalo.“

Dožvýká zbývající kousek ze svého posledního trojúhelníku pizzy a nechápavě povytáhne obočí. „Co? Ne, je mi fajn...“ promne si atakované místo na čele. Nafoukne tváře. Sjede Jiwona pohledem.
„Jen nemám takovej apetit jako ty, v tom je rozdíl, víš.“ protočí oči a opráší si mikinu. Zamyšleně se na Jiwona zadívá.
„Tak co, jseš už spokojenej, nebo máš chuť ještě na dezert?“

„Jasně.“ opře se do zadu a "vševědoucně" a trochu provokativně na Hanbina zahlíží s úšklebkem, kterému neznalí říkají "namyšlený"

„Dezert?“ jiskra v očku poskočí. „No jasně! Co zmrzlina? ... Na tu ale musíme jinam.“ rozhodí rukama.

„Fajn, tak jdeme!“ zavelí ve svém leader stylu, zvedne se na nohy a zvesela se na Jiwona ušklíbne. Zmrzlina rozhodně nezní špatně! A když se Jiwon ztěžka zvedne, tentokrát je to on, co se na něj pověsí.

Jen se zase blbě potichu tlemí. Někdy je fajn bejt větví. Očička mu zmizí. Jo, dneska je dobrej den. Vyjdou z pizzerie a Bunny se rozhlídne. „Typ na zmrzlinu?“ mrkne na leadera a ještě si ho přitáhne za pas, kdyby se náhodou chtěl odvěsit.

Přitulí se k němu, protože venku je tma a nikdo je tak lehce nepozná. Vydechne spokojeností. Přivře oči. Typ na zmrzlinu? Hmmm. Usilovně přemýšlí, což by se v tuto hodinu dalo považovat za nekřesťanské.
„Kousek od dormu je nonstop shop, tam by mohli mít...“ prohlásí nakonec a vyčkávavě se na Jiwona zadívá. Natiskne se na něj ještě víc. Pro živočisný teplo. A protože Jiwon.

Zakroutí očima. „To je teda high level.“ zasměje se. „Stejně nám asi nic jinýho nezbejvá.“

Směruje je oba napovídaným směrem a cejtí se hrozně důležitě, když se k němu Hanbin tak mačká. V jednu chvíli se otře tváří Binovi o tu jeho. No co?

Uvolněně se k Jiwonovi tulí a užívá si všechny té pozornosti, co mu věnuje. Jejich blízkost jen sem tam prozradí pouliční lampy. K obchodu se dostanou rychle. V tu chvíli se od Jiwona odlepí, ale proplete s ním prsty, protože nechce kontakt přerušit úplně.

„Tak jakou?“ zeptá se, když stanou před mrazáky.

„Čokoládovou, ne?“ Si spad z višně? Popotahuje ho za ruku a kouše si ret a čučí do mrazáků, jakou zmrzku vyhrábne, aby Hanbin nemusel strkat pazoury do chladu.*

„Vyber ty, já mám rád všechny.“ usmívá se na něj jako debílek a ani neví, proč se cítí tak hrozně happy. Asi se nakazil od Jiwona, co je happy virus 24/7.

Jiwon teda nějaký vybere. Zaplatí a kecnou si na lavičku kousek od shopu. Opře si hlavu o Jiwonovo rameno, zatímco zápasí s obalem zmrzky.

Jako pán hrábne pro zmrzliny a už se na nic neptá. Rozvalí se pak na lavičce, která je docela v zákrytu a ještě k tomu ve stínu. Ne že by mělo někomu vadit, že jsou teplí bratři, ale tak.. pro klid duše, že jo.

Spokojeně cumlá zmrzku. „Dobrá?“ zkouší se předklonit a podívat se, jak chutná Hanbinovi.

Olizuje zmrku ze všech stran. Koukne na Jiwona. V odpověď zamručí a olízne si koutek rtů.

„Yop, A po tý pizze fakt bodla!“ všimne si, jak je Jiwon najednou blízko. Jakože hodně blízko. Zorničky se mu trochu rozšíří, ale snaží se dělat, jakože nic.

Všimne si, že je leader zase nějak nesvůj. Co s ním je? ... Ne, že by ho nebavilo ho provokovat. Vrchol roztomilosti je rozhozenej leader.

„Ukaž, nemáš to lepší než já?“ natáhne krk po zmrzlině. Nepřekvapivě - Hanbin chce protestovat a tím se trochu napřímí, jak už mívá ve zvyku. Toho hned útočník využije a místo po zmrzlině vyjede po koutku jeho úst, ve kterém ještě kapička zbyla.

„No máš ji nějakou lepší...“ ohodnotí, když se odtáhne.

Mrká na Jiwona jako rozbitá panenka. V duchu je naprosto hotovej, protože tohle bylo fakt cheesy, ale zaroveň cute a je to Jiwon a-... sakra, tuhle hru můžou hrát dva.

„Jo? Ukaž, dej mi ochutnat tu tvoji“ zapře se volnou rukou o lavičku, ať neztratí balanc a předkloní se. Políbí Jiwona na rty, krátce a tak nějak váhavě, ale jo. Udělá to. A je sám se sebou hrozně spokojenej a k tomu Jiwonův výraz!

„Nemyslím si...“ smirk.

„Mě se stejně pořád nějak zdá, že ji máš lepší“ čapne Hanbina za zátylek a přitiskne rty na jeho. Když hrát, tak tvrdě. Jenže... jenže najednou se nějak nedokáže odtáhnout. Hanbin ho zabije... tohle už zdárně překročilo všechny meze bromance.

Vyjukaně zírá Jiwonovi do očí. Zmrzka mu tak trochu vypadne z ruky a zmařeně spadne na zem. Nebrání se. Kupodivu. Zamruči na něj. Prsty váhavě přejede po jeho předloktí. To, co se teď děje... Něco v něm nesouhlasí, ale valná část jen nadšeně přikyvuje a povzbuzuje. Ale... myslí to Jiwon teď vážně? Je fakt zmatenej. Co se sakra děje.

Začalo to jako sranda, ale tady veškerá sranda končí... teď.. tady.. právě teď! Srdce se mu na chvíli zastaví. Chce to udělat? Fakt to chce?

Pohne rty, oči pevně zavřené. Mozek říká - stop! A srdce pořád stojí, takže to neříká vůbec nic.

Sakra Hanbine... sakra! Zvedne ruku a zamíří s ní k Hanbinově tváři, položí mu na ni dlaň, na půl milimetru se odtáhne a přejede rty po těch jeho... pak se oddálí, dlaň stále na Hanbinově tváři, oči sklopené, čelem se opírá o leaderovo.

Zrychleně dýchá. Horkost ve tvářích jej zabíjí. Vážně se teď... políbili? Skutečně... Hlava se mu trochu točí a srdce tluče do hrudníku jako by se chtělo probít ven a utéct pryč. On není tak úplně proti.
Bože, Jiwone, jak jsme se do týhle situace dostali? Vnímá jeho dotek a sakra, to co cítí... je hrozně matoucí. Překryje svou dlaní tu Jiwonovu. Zavře oči. Roztřeseně vydechne a zase se nadechne. Pohne rty, že by něco řek, ale nejde to. Jako by ho něco zmrazilo. Asi Jiwon.

Vůbec neví, jak dlouho takhle spolu sedí. Nezajímá ho, že by je mohl někdo vidět... no v tý tmě s jejich bejskama a kapucama na hlavách by to pozorovateli stejně bylo k prdu... ale...

Neví nic - co má teď udělat za další pohyb, co má říct, co si má myslet a dokonce ani co cítit. Je to kámoš, vole! Nesmí cítit nic než něco, co je v mezích... lol, mezích čeho? Právě se vykousli.

Skoro se mu nahrnou slzy do očí. Vydechne, spustí ruku i s tou Hanbinovou a odtáhne se. Dívá se stranou a nic neříká. Cítí ale že by měl.. cítí tu nervozitu ve vzduchu jako bzučení ze sloupu vysokýho napětí...
„Nic se nestalo...“ vydechne než se Hanbin vzmůže na slovo, ale pořád nemá koule na to se na něj podívat. Asi by ho to zabilo.

Co má udělat? Je přeci leader, vždycky ví, co by se mělo dělat, ale teď... Ví úplný kulový. Snaží se uklidnit. Jenže v hlavě mu pořád skáčou slova a myšlenky jako Jiwon. Kámoš. Nejlepší kámoš. Jiwon. Jiwon a on. A tohle už nebyla bromance, ale romance a sakra. Co má dělat? Všechno se v něm svírá, nemůže se pořádně nadechnout. A pak Jiwon spustí ruku z jeho tváře. Ale podívat se na něj nedokáže.

'Nic se nestalo', zazní mu v uších. Tak nějak tupě. A přesto má pocit, jako by v něm něco křuplo a roztříštilo se v tu chvíli, kdy to Jiwon řekl. Je sakra zmatenej. Co to bylo za pocit...? Ať mu nikdo neříká, že on možná... doufal? V co? Že mu Jiwon skočí kolem krku nebo možná on jemu a všechno bude fajn? Vždyť on do poslední chvíle ani nevěděl, že by k němu chtěl něco takového cítit! Trochu se odtáhne. Bolestivě se nadechne. Chce se mu brečet a neví, proč. Takhle je to správný, ne?

Možná je vážně správný někdy držet hlavu sklopenou, nebejt rebel za každou cenu, poslouchat rozum... a hlavně nedělat kraviny. Možná. A určitě to takhle bolí vždycky? Protože jestli jo, tak je to pěkně na hovno.
„Asi bysme se měli vrátit na dorm.“ vstane a vrazí ruce do kapes. Nic se přece nestalo.

Až na to že se teď na Hanbina už nebudu moct nikdy podívat.. a můžu za to já. Kurva.

Proč cítí tu bolest, když se nic nestalo. Trochu jim to ujelo. Ale to není nic neobvyklýho, ne? Nehoda...? Jo, byla to jen nehoda. Omyl. Tak proč to, sakra, tak nechutně bolí?

„Jo.... a-asi jo...“ hlas se mu skoro zlomí, protože se fakt snaží nebrečet. Co se to s ním děje? Promne si spánky prsty, oči pevně zavřené. Několikrát se zhluboka nadechne a vydechne. Kapuci si stáhne víc do obličeje. Teď se na Jiwona dívat nemůže.

Postaví se na nohy, sevře dlaně v pěsti. Pomalu vyrazí, i když v duchu chce utíkat. Daleko od něj. Daleko od všeho.

Úkosem se na Hanbina dívá. Jen tak po očku.. zajímalo by ho, co si myslí... co cítí? Co doopravdy cítí, ne to co říká nebo jak jedná právě teď. Nějak z toho nedokáže nic vyčíst. Na stresový situace jsou vytrénovaný. Ale přece jen...

„V pohodě?“ nedá mu to.

Cítí na sobě jeho zkoumavý pohled a fakt se necítí dobře. Nohy má jako z želé a na rtech pořád cítí Jiwona i když to, sakra, nic nebylo... Nebylo, Nebylo a nebylo. Opakuje si v duchu jako mantru, ale nepomáhá to.

Cukne sebou, když na něj Jiwon promluví. Nezvedne hlavu. Bojí se, že fakt začne bulet, když se na něj koukne. A to nemůže. Je leader. Musí bejt silnej.

„Jasně... však se nic nestalo...ne?“ zopakuje Jiwonova slova, aniž by se mu příliš třásl hlas. V srdci mu duní podivná agrese smíšená s touhou po objetí. Je to čím dál divnější...

Když Hanbin zopakuje jeho slova, usměje se a oddechne a... podívá se na Hanbina zpříma.
„Kdo je poslední u dveří dormu, je smradlavá Minova bota!“ zahuláká a rozběhne se. Potřebuje se proběhnout, potřebuje se HODNĚ proběhnout... až třeba na konec světa. Nic to nebylo!!!

Je rád, že to alespoň Jiwon bere tak lehce. O to víc to ale bolí. Protože pro něj to asi nic neznamená a tak by se i on měl vzchopit a hodit to za hlavu, no ne? Sleduje, jak Jiwon peláší k dormu. Nehýbe se. Jen stojí a sleduje jeho vzdalující se figuru. Něco v něm se zase sevře. Teď do dormu nemůže. Jen ta představa ho dusí. Má k tomu vysvětlení, že? Vykousl se s nejlepším kámošem. A cítí se jako po nechtěném rozchodu, i když nikdy žádnej nezažil.

Rozhodne se, že ještě krátká chvíle venku na vzduchu mu neublíží. Jiwon to pochopí.

Doběhne ke dveřím YG budovy a zadýchaně se předkloní, jednou rukou se opře o kliku a druhou o koleno. Nádech, výdech, nádech... s otevřenou pusou přemítá, jestli vyfluše plíce.

Moc dobře věděl, že se Hanbin nerozběhl za ním.. prostě to tak nějak věděl. Nemusel se ohlížet. Doufal, že se rozběhne a budou běžet spolu... spolu ke konci týhle komedie. A přede dveřma týhle velký budovy to všechno zahoděj a až budou přestupovat práh dormu, bude všechno v pohodě... v úplný pohodě.

„Píču v pohodě.“ vztekle vrazí do dveří, kde se srazí s JiYongem. Začne se uklánět až k zemi a sypat omluvy. Sunbae nad ním ale jen mávne rukou a s úsměvem vypadne ven.

„Aish...“

Sune se k výtahu. Nemělo by smysl, kdyby šel teď Hanbina hledat. Určitě chce být sám. Jako i on... třídit si myšlenky vyžaduje soustředění. Jenže... k čemu to. Tyhle šílenosti vířící mu hlavou se nedaj pochytat a strčit do krabičky od sirek.. ani od bot... ani do kurva velkýho kontejneru.

Opře se o stěnu výtahu a zakloní hlavu. Tohle asi bude dlouhá noc.

Všichni jsou na dormu a válej se na gauči. Když vidí Jiwonův obličej, na nic se neptají a dál sledují nějakou kreslenou pohádku na televizní obrazovce, takže se navrátivší zavře v pokoji a rozplácne se na posteli. Zakryje si oči a snaží se nemyslet na... prostě nemyslet.

Když se ujistií, že je Jiwon bezbečně uvnitř budovy dormu a nenapadlo jej se za ním třeba vracet, protože to už by asi fakt psychicky nedal, otočí se na patě a vyrazí k nedalekýmu parku, kam chodí vždycky, když má hlavu jak kýbl. Kecne si na lavičku schovanou za velkým křovím. Přitáhne si kolena k tělu, obejme je rukama a opře si o ně bradu. Zavře oči. Na něco si vzpomene. Zase je otevře. S hořkým úsměvem vytáhne z kapsy hoodie obal od zmrzliny. Přemýšlí. Stalo by se něco z toho, kdyby do toho krámu nešli? Není to nakonec všechno jeho chyba?

Rozbolí ho hlava. Naštvaně obal zmačká v pěsti. Tou samou pak praští do lavičky. Cítí zoufalství. Jak rád by tenhle den začal znova. Úplně jinak. Žádná pizza. Žádná zmrzlina. Žádnej Jiwon. Žádný zpropadený pocity, kterým hovno rozumí.

Skousne si ret. Oči ho pálej a tak je radši zase zavře. V krku ho taky pálí. Nechce brečet. Chce se zbavit těch myšlenek. Chce se zbavit Jiwonova obličeje uvnitř svý hlavy. Sakra. Jenže pak si vzpomene, že s Jiwonem sdílí pokoj a je to všechno v prdeli. Chce se mu vyhnout, ale jak to má asi udělat, když s ním sdílí úplně všechno...? I tu mikinu, co má teď na sobě... Praští do dřevěnýho prkna znova a než sám sebe stačí zastavit, sakra... fakt brečí.

Leží bezmocně na posteli a... čeká. Kdy asi přijde? Až hodně pozdě až si bude myslet, že už spím... tak bych to udělal já.... Nechce nechat Bina venku mrznout. Samotnýho a možná taky ztracenýho...

Vytáhne telefon. SMS: Spim v obyvaku. Pod domu.

Odhodí telefon na stolek, nečeká, že by přišla odpověď. Vstane a jde se podívat jak to vypadá se situací před televizí. Všichni už tam usínají.

„Hele, to si bez lídra neumíte ani dojít do postele?!“ zahuláká na kluky na gauči. „Člověk aby vám všechno říkal...“

Za remcání, zívání a vzdychání se zbytek skupiny začne zvedat a sunout do svých pokojů.

No, to byla ta lehčí část...

Vrátí se do pokoje, převlíkne si hadry, vezme si peřinu a vydá se zpátky do obýváku.

Ani neví, jak dlouho tam tak bezmocně sedí a brečí a nadává a zasazuje ránu za ránou lavičce, která za jeho bolest nemůže.

Co asi dělá Jiwon? Cítí se stejně jako já? Je v pohodě? Co když je to jenom z mý strany? Co budu, sakra, dělat? Tohle je ztracený...

Myšlenky se mu v hlavě míchají a míhají a má už v nich fakt bordel.

Zavibruje mu mobil. Nejspíše někdo z kluků, co už maj strach. Když ale zjistí, kdo mu píše, zase to tak nějak zabolí. Jak mohl vědět, čemu se chci vyhnout? Ušklíbne se. Jak kdyby to nějakej gauč mohl vyřešit. Tohle si budou muset vyříkat. Dřív, než si ostatní všimnou, že se mezi nimi něco zásadně změnilo.

Vzdychne si a vyhrabe se na nečekaně vratký nohy. Otře si slzy. Nádech a výdech. Promne si bolavé klouby prstů. Nádech a výdech. Rozejde se cestou, jakou přišel. Nádech a výdech. Lampy svítí nad jeho hlavou a dělají jeho stín hrozně malinký. Skoro nicotný. Nádech... Ani nemrkne a stojí před dveřmi jejich bytu. Ruka se mu třese, jak chmatá po klice a otvírá. Boty skopne a nechá je ležet. Pořád má tu mikinu. Nechce ji sundat. Proč...?

Nejde k sobě do pokoje, jak zamýšlel. Jak chtěl. Proč....sakra...? Skončí ve dveřích obýváku. A je tam, fakt tam je. Spí, nespí? Televize pořád hraje...
„Jiwon...“ šeptne a ani neví proč.

Nechal televizi běžet, aby nemusel zůstat v tom tichu se svým řvoucím nitrem. Pmalu už to všechno přecházelo v otupělost, když najednou... zaslechne svoje jméno. Proč... Hanbin-ah, proč? Pár vteřin se rozmýšlí, ale nehne ani brvou.. nevydá ani hlásku.

Hanbin-ah.. ráno moudřejší večera.

Sleduje Jiwona, jak tam leží, Čeká asi minutu. Reakce se nedočká. Vzdychne si. Ale není to smutný povzdech. Spíš ulehčený. Třeba se z toho oba prostě vyspí a všechno bude v pořádku. Jo. Přesně tak. Jeho leader pudy ho nehodlají pustit. Dojde ke stolku a v blikajícím světlej telky najde ovladač. Nechá obrazovku zčernat. Normálně by přes Jiwona přetáhl alespoň deku. A prsty už mu opravdu cukají... Zarazí se. Ne, tohle ne, Hanbine... Všechno bys akorát ještě víc dosral... Otočí se a bezduše opustí obývák. Ve dveřích tupě zamumle
„Goodnight, hyung...“

Otočí se na bok a z teď už pootevřených očí mu sklouznou dvě slzy jako hrách.

TO BE CONTINUED....

 THANX SYRI FOR COOPERATION

-DOUBLE B FOR LIFE-