[FF] Ráno moudřejší večera (Double B) pt. 3

 

fanfiction iKON / Team B

chapters: ??
bromance to romance
pairing: Double B ( Hanbin x Jiwon / B.I x Bobby)

collaboration with Syrinox
NOTE: collab system: RPG
B.I : Syri
Bobby: Ari Yu

 

- o pár hodin později, tělocvična YG -

Hanbin si setře pot z čela a zadýchaně sebou plácne o zem. Fitko už mají za sebou, naštěstí. Text dokončili taky celkem rychle. Jiwonovi šlo psaní od ruky lépe, než obvykle. Na rozdíl od toho tančení. Nové choreo mu od začátku nesedlo a i když se konstantně snaží přijít s něčím jednodušším, Jiwon to pořád koní.

Leader se protáhne na zemi a koutkem oka zkontroluje ostatní, co vypadaj stejně vyčerpaně. Dneska tomu fakt dali zabrat. Posadí se, prohrábne zpocené vlasy a spráskne ruce k sobě.

„Kluci, pro dnešek končíme...! Dejte si voraz a pořádně si odpočiňte. Zejtra začínáme těžší část!“ Nadšený hlahol dalších šesti se rozlehne místností. Všichni se postupně začnou zvedat a odcházet z místnosti. „Nezapomeň si dát na tu nohu led, Donghyuk!“ Pořád jej trochu zlobila a to Hanbin nerad viděl.

Jiwon se jako jediný nezvedá. Uvědomí si, že asi čeká na něj. Něco jej napadne: „Hele, hyung... nechceš ještě chvíli zůstat? Pomůžu ti s choreem... fakt ti to totiž dneska nešlo,“ stydlivě se usměje.

Jiwon zahodí tričko, protože je stejně celý mokrý a je to fakt nepříjemný jak se mu lepí na tělo. Kecne si na zem a v tu chvíli leader oznámí, že je padla. To bylo dost.

Nezvedá se z několika důvodů - za prvé se mu nechce, za druhé ví že by měl ještě trénovat, protože to dneska jebal a to on nerad a za třetí čeká, až všichni vypadnou... a pak Hanbin promluví.

„Jo, já.. promiň. Asi mám blbej den,“ zakření se. „To choreo je na mě moc složitý, možná, kdybys mě to líp ukázal, když už tu nejsou kluci...“

Zapitvoří se na něj. A zrudne, když jeho nebohej mozek konečně zpracuje, že je Jiwon polonahej.

Wtf, co je, Hanbine? Viděls ho už stokrát předtím, proč je to najednou problém? Vždyť jsme se spolu i sprchovali! A ne jednou...

Zrudne ještě víc.

Sem si pomoh, ty vole...

Zatřepe hlavou. Bože, tohle bude ještě vtipný. Vrátí se k původnímu tématu: „Se ví, hyung,“ vyhrabe se na nohy, najednou plnej energie. Opráší si kalhoty, úsměv ne a ne zmiznout z ksichtu.

„Problém je v tom, že seš hrozně prkennej,“ postaví se před Jiwona, ať na něj pořádně vidí. „Začátek ti problém ani nedělá... Ale pak už to tak dobrý není a při tom jediný, co musíš udělat je, že zhoupneš boky a přidáš takovej esovitej pohyb. Koukej, je to jednoduchý.“

Hanbin udělá přesně to, co popsal a sleduje, jestli to Jiwon pobírá.

Na ty jeho divný pohledy nereaguje. Nechce to ještě víc stresovat. Na to bude třeba čas pozdějc. Teď chce fakt trénovat a zlepšit se, aby to nedosral, až bude čas jít na stage. Nechce zklamat nikoho a momentálně hlavně ne Hanbina.

Vyškrábe se na nohy a sleduje jak se Hanbin kroutí.

„Hhhhh...“ Bunny zavrtí hlavou a pokusí se udělat, co právě viděl. „Sakra... asi jsem nástupce TOP hyunga nebo co!“ promne si trochu navztekaně obličej. „Já fakt nevím JAK to mám udělat... vy máte všichni nějakej sval navíc nebo co...“ svěsí ramena a zamrká na Hanbina, aby mu to jako ukázal ještě jednou.

Zpod přimhouřených očí Jiwona pozorně sleduje. Nechápe, proč mu to tak nejde. Všechny předchozí taneční kreace zvládal dobře. Ne tak dobře jako Jinan nebo Donghyuk, ale pořád podával uspokojující výkon. Co tak najednou? Že by to fakt bylo až tak těžký?

Zamyšleně se podrbe ve vlasech. Málem vyprskne smíchy při pohledu na Jiwona, který se skoro přerazí o vlastní nohu. Udrží se. Zranilo by to jeho pýchu a to by mu asi na motivaci moc nepřidalo.

Odkašle si. Nad komentářem o TOP hyungovi se pousměje a zbytek raději přejde. Prej sval navíc, lol.

„Pořád seš moc napjatej, hyung! Takhle to nikdy neuděláš... spíš si ublížíš,“ nespokojeně mlaskne a přistoupí k němu. Vezme jeho ruce do svých a zlehka si je položí na boky. „Vidíš? Musíš se úplně uvolnit, jinak to nepůjde,“ přidrží Jiwonovy dlaně na místě a zhoupne se tak, jak mu předtím ukazoval.

Soustředěně se mračí a pak se najednou zase všechno zpomalí. Asi někdy v tom momentě, kdy si dá Hanbin jeho ruce na svoje boky.

Ses posral...

„Hanbin-ah...“ přiškrceně, „tohle mi asi uvolnit se vůbec nepomůže,“ nějak mu najednou vyschlo v krku. Aby potlačil různé nutkavé věci, ještě víc zkoprní.

To se fakt nedá.

Chvíli to Hanbinovi nedochází. Jen na Jiwona blbě čumí. Pak mu kolečka konečně zapadnou na správný místo. Vykulí oči a rychle pustí Jiwonovy ruce, zas rudej jak rajče.

Doprdele, tohle je trapný...

„Omg, Jiwon, sorry!“ O krok se vzdálí. „Mi nějak nedošlo, že ty a já a tohle a... eh...“ koktá, což je ještě trapnější. Promne si kořen nosu.

„Prostě se musíš uvolnit... Nějak,“ vrátí se ke svýmu leaderování, raději. Dřív, než ještě něco dosere.

„S tím esovitým pohybem začínáš od ramen, který zatlačíš dozadu. Takhle,“ názorně předvede, „a pak děláš takovou vlnu celým tělem,“ vysvětluje a u toho se kroutí přesně podle svých vlastních instrukcí. Nakonec to i s předchozím švihem boků celé zopakuje.

Jiwon kouká na Bina s výrazem, který se dá jen těžko přečíst. Mohl by to být jen normální stare, ale ve skutečnosti je to lví pohled směrem ke gazele. Lví hladový pohled.

Po dalším zopakování Bobbymu rupnou nervy a udělá dva prudké kroky směrem k Hanbinovi, oběma rukama si ho přitáhne za čelist a lačně ho políbí.

Nic jinýho mě dneska asi už neuvolní...

Snaží se pohyby co nejnázorněji předvést, aby je Jiwon mohl jednoduše kopírovat. Není si ovšem jistý, jestli jej vůbec vnímá. Zdá se mu to, nebo je jeho pohled trochu zamlžený?

Jestli se tu namáhám zbytečně...

Nestačí snad ani mrknout a Jiwon jej drží za obličej a líbá na ústa. Vykulí oči. A hned je zavře. Bez zaváhání se ke staršímu natiskne. Obejme Jiwona kolem krku. Vydechne do rtů. Prsty Hanbinovi zabloudí do jeho vlasů.

Že by drobná změna plánu...?

Lačně se mu vpíjí do rtů, sjede rukama po jeho krku, hrudi, až ho obejme kolem pasu. Přitiskne ho k sobě, pak se tělem maličko oddálí, a aniž by ho přestal líbat, podrazí Binovi nohy a sejme ho na zem. Přitom ho pořád drží, takže je to takové žuchnutí, ne pád. Skončí na třech - jednu ruku pořád kolem Hanbinova pasu - nad ním. Oči zavřené, vychutnává si svou kořist.

Cvičení jako cvičení...

Přivřenýma očima kouká na Jiwona a stále tak nějak nemůže uvěřit, že se to fakt děje. Něco na tom všem je tak hrozně surrealistické. Neuvěřitelný... prostě neuvěřitelný...

Jiwon mu dá ruce kolem pasu, přitáhne si jej ještě blíž a ta blízkost je tak zatraceně opojná. Nestačí se z toho ani pořádně vzpamatovat a najednou leží na zemi. A Jiwon se tyčí nad ním. Zrudne. Dlaně mu sklouznou z krku na ramena, kam lehce zaryje nehty. Srdce Hanbinovi tluče rychle a jako by se rytmem snažilo říkat jeho jméno.

Jiwon. Jiwon, Jiwon, Jiwon...

Zavře oči a provokativně skousne Jiwonovi spodní ret. V duchu se trochu stydí, protože tohle je fakt něco nezvyklýho, ale navenek do dávat najevo rozhodně nehodlá.

Hráli si na bromance tak dlouho až to dopadlo takhle? Nejlepší kámoši... dělaj spoustu věcí, ale tohle asi ne. Tahle myšlenka mu prolítne hlavou tak rychle, že ji nestačí ani analyzovat. Nějak se mu teď nechce přestávat.

Vždyť my ale nejsme teplý.... Jasně že ne... a co?

Vklíní se mezi Hanbinovy nohy, ale pořád se nadzvedává. Zavrčí do polibku, když mu Bin skousne ret.

Tak ty sí chceš hrát, babe?

Kousanec mu vrátí, ale jen tak něžně a pro změnu do horního rtu. V líbání nijak nemástruje, moc příležitostí k tomu neměl, ale tak snaží se… vlastně to jde všechno tak nějak samo. Nad ničím nepřemýšlí. Ani nad tím, jestli sem náhodou někdo nepřijde nebo jak se na sebe potom budou s tím nejlepším kámošem, co leží pod ním, tvářit až tahle chvíle skončí.

Usměje se do polibku a zkusmo - když už jsou u toho provokování - špičkou jazyka obkrouží konturu jeho rtů. Ruce mu tak nějak samy přeputujou přes Jiwonův vypracovaný hrudník a břicho až na jeho pas. V myšlenkách si přehrává všechny ty chvíle, kdy Jiwona viděl bez trička a nikdy se na něj nedíval tak jako nyní. Kdy se jej příležitostně a přátelsky dotýkal, ale ani jednou nepocítil ten podivný spalující pocit.

Kam se tohle ubírá...?

Rozhodne se, že ho to nezajímá. Dokud to bude takhle dobrý... Něco mu ale přeci jen trošku vadí.

Po očku čekne Jiwona. V duchu se zašklebí. Sjede z pasu na jeho zadek a v momentu překvapení Jiwona vší silou převrátí, takže skončí na něm s vítězoslavným šklebem nalepeným na obličeji, který Jiwon nemůže vidět, protože se od sebe stále neodtrhli.

Hned je to lepší.

Cítí Hanbinův dotek a veškerá touha, která v něm kdy zahořela vůči komukoli a čemukoli se mocně vzmáhá. Nejde to zastavit... Z ničeho nic je pod svým kolegou v hříchu a jen překvapeně vydechne. A ne že by mu to vadilo.

Čapne Hanbina za boky a přitáhne si ho k těm svým protože v tomhle stádiu je to už trochu nepříjemný... Pomyslí si, že to je fakt trapný, že se nechal takhle snadno vzrušit a to ještě k tomu svým nejlepším kámošem, ale tělu neporučíš, že jo. Navíc kde je napsaný, co tě může a nemůže vzrušit... a taky nejsou kámoši od toho aby pomáhali?

Tu část s kámošema si trochu přibarvuje, protože kdo ještě v tuhle chvíli věří, že tohle je ještě v mezích přátelství?

Hladově hltá Hanbinovy rty a nevypadá to, že bude mít někdy dost.

Hanbin vzdychne dřív, než sám sebe dokáže zastavit. Normálně by zrudl na odstín rajčete, ale teď jen přivře oči, protože jaký smysl by mělo rudnout, když se tady líbá s nejlepším kámošem a sedí na jeho rozkroku, zatímco on jej drží za pas? No, přímo, žádnej... 

Nechá se jeho polibky úplně zhypnotizovat. Je mu jedno, že jsou oba trochu neohrabaný a prkenný a sem tam se nechtě srazí zuby nebo nasadí divnej úhel. Všechno na tom je totiž svým způsobem hrozně hezký...

Proboha, odkdy jsem takhle cheesy?

Ze všech sil se snaží nevnímat Jiwonovo vzrušení, ale fakt to nejde, když na něm sedí. Ne že by na tom byl líp...

Líbají se s urputností a nedočkavostí a Hanbin sám sebe nachází na pokraji sil. Přeruší jejich spojení a zadýchaně si opře čelo o to Jiwona. Dívá se na něj a hrudník se mu divoce zvedá a zase klesá, skoro jako by až doteď nacvičoval tu taneční kreaci, kterou to všechno začalo. Jeho oči na Jiwona přímo křičí: Co teď, hyung? Co to děláme? Co uděláme? Veď mě...

Jiwon vidí v Hanbinových očích to zpochybnění všeho co tady dělají. I on sám pochybuje, že je tohle "správná" věc. Ale mozek zrovna teď sídlí v jeho klíně a rozhodně ne v hlavě.

„Hanbin-ah…“ vzdychne roztouženě ale i provinile. Tohle by mohlo ublížit ne jen jemu, ale celý skupině… Trochu krve se mu do mozku přece jen vrací. Zavře na vteřinu oči a zase je otevře. A tam pořád ten bezradný pohled… jakoby mu říkal 'Ty to rozhodni, ty jsi starší, co teď?'

„Co já vím...“ odpoví sám sobě a vlastně i Hanbinovi nahlas. Vztáhne ruku a přejede dlaní Hanbinovi po tváři. Pár chvil takhle setrvá, pak ho znovu rychle políbí a sjede rukama k pasu, chytne tričko za lem a přetáhne mu ho přes hlavu. Obejme ho a začne ho líbat na krku.

Věci se nemaj nechávat nedokončený.

Když Jiwon vysloví jeho jméno, přejede mu po zádech mráz. Zní to tak podmanivě, ale zároveň se v jeho hlase odráží i něco z nejistoty a pochybností, co cítí i on sám. Opravdu staví jakési sobecké potřeby nad bezpečí celé skupiny? Dalších pěti lidí, kteří nic netuší…? Mohlo by to ohrozit jejich debut… Všechno, o čem kdy snili...

Už si začíná myslet, že toho nechají, což by vzhledem k jeho stavu nebylo zrovna příjemný. Pak je najednou bez trička, který skončilo někde bůhví kde, a Jiwon jej líbá na krku.

Vykulí oči a skousne si ret.

„J-Jiwon...“ vydechne frustrovaně. Krev se v něm vaří, racionální uvažování jde do prdele.

Co mi to děláš, Jiwone...? Sakra, sakra, sakra...

Nakloní hlavu na bok. Prsty znovu vyhledá jeho vlasy a se zatáhnutím Jiwona donutí, ať se i s ním na klíně posadí. Tím pohybem se o sebe otřou. Neubrání se vzdychnutí a natiskne se na něj, co nejvíc to jde, hlava stále nakloněná na stranu.

Když ani leader nedokáže přestat, proč by měl on? Od zodpovědnosti má docela daleko i normálně... Po dostání se do sedu si Hanbina usadí o něco pohodlněji na klíně a rukama mu pomůže v tom jeho oblíbeném esovitém pohybu.

Přesně tak Hanbin-ah, jak jsi mi to ukazoval…

Srdce mu bije tak mocně, že má pocit, že mu vyskočí z hrudi a poběží maraton. Sjede rty po Binově krku až na klíční kost a pak ještě níž.

Co jsem se z porna naučil... Měli jsme se taky někdy podívat na gay porno -le vnitřní facepalm-

Jestli ho teď někdo nebo něco bude chtít zastavit, asi mu praskne... hlava, srdce i druhá hlava.

Hanbin pod dotekem Jiwona doslova taje. Hrudníkem se vypíná proti jeho ústům. Sám si zoufale kouše rty, ať nevzdychá moc hlasitě, protože co kdyby někdo přišel? Tohle by mu jako nový tanec asi nesežrali...

„Jiwone...“ zašeptá do jeho vlasů a cukne sebou v neznámé senzaci. Ta přecitlivělost ho trochu zabíjí. Oči mu málem vylezou z důlků, když jej Jiwon znenadání kousne do bradavky. Okay, tak možná trochu víc zabíjí.

Kurva, Jiwone, seš si jistej, že to děláš prvně?

Zaryje nehty do jeho ramen a sjede až někam do půli zad. Poposedne si, protože podobná poloha začíná bejt fakt nepříjemná a navíc... tlačí.

Kam tohle vede, to fakt nechci vědět...

Prosím tě nevzdychej nebo zešílím!

Zaryje mu prsty jedné ruky do boku, zatímco druhou vyjede po jeho žebrech k nakousnuté bradavce a letmo ji přejede konečky prstů. Zakloní hlavu, aby viděl na Hanbina. Aby se mu mohl podívat do té zoufalé upocené tvářičky a do těch mimozemských očí, které chtějí naprosto všechno… stejně tak jako sám Jiwon.

Čeká až se na něj Hanbin podívá a jen tak mimochodem pořád bloudí kolem jeho bradavky.

„Sprcha. Hned.“

Hanbine, musíš uznat, že tenhle nápad není blbej. Tam nás jen tak hledat nebudou a navíc ty dveře maj i klíč...

Hanbin má Jiwona trochu v mlze. Asi proto, že po něm furt šmatlá a nedává mu možnost vydechnout. Jeho návrh však zaslechne jasně a čistě. Usměje se na něj. A znovu si přivlastní jeho rty. Krátce a v naprostém souhlasu.

„Dobrej nápad…“ pochválí Jiwona a začne se z něj nemotorně zvedat. Je mu z toho všeho trochu trapně, ale když vidí, jak je na tom Jiwon,  dá se dohromady. Dostali se do toho společně, tak se z toho i vyhrabou. A vlastně se není za co stydět, žejo? Když to veme kolem a kolem, je to naprosto normální. Skoro.

Málem se přerazí: nečekal, že bude až tak roztřepanej. Rychle pomůže na nohy i Jiwonovi a s dalším polibkem se k němu zase natiskne, protože bez tepla jeho těla se cítí fakt divně.

Kde že to byly ty koupelny...?

Chytne ztracenýho leadera za zápěstí a druhou zase za bok a poslepu - protože mu zase zkouší strkat jazyk do krku - ho pomalu vede ke sprchám. Ještě že jsou hned vedle zrcadlový místnosti, jinak by ten nápad byl v podstatě k ničemu. Takhle se ukliděj do zákrytu a ještě nenadělaj moc bordelu...

Když se dostanou ke dveřím, pustí mladšího a rozrazí dveře. Vtáhne Hanbina dovnitř, přibouchne a zamkne. V tu samou chvíli zajede prsty za Hanbinovy kalhoty... No fakt to dělá poprvé, kde bere tu jistotu sám neví. Na druhou stranu jednu výhodu to má, že jsou oba kluci - ví přesně kam sáhnout.

Cestu z practise room do koupelny si skoro nepamatuje z důvodu věcí důležitějších. Matně si vybavuje, že asi třikrát zakop a jednou málem jebnul do zdi, příliš zaneprázdněnej vyměňováním slin se svým nejlepším kámošem. Z transu ho probere až cvaknutí zámku a Jiwonova ruka na jeho kalhotách. Ne, dokonce přímo v kalhotách. Kurva.

Kolena se mu už fakt podlomí, zůstane stát jen díky Jiwonovi, kterej teď právě tak nějak... Mozek mu to nechce zpracovat.

Doprdele, doprdele, doprdele…

Leader pudy ho nenechaj propadnout submisivitě naplno; zlehka se zakousne Jiwonovi do krku a sevře v dlaních jeho zadek.

Zamručí a vklouzne rukou na to zatím nejteplejší místo na Hanbinově těle. A že toho tady je teplýho dost... i vzduch.

„Hanbin-ah, sakra...!“ Ovládání rukou, nohou a vůbec všeho je čím dál tím těžší, doteď se ještě snažil trochu bojovat s tím vzrušením, co mu tlačí na úplně všechno a hlavně na koule, ale teď už to vzdává. Trochu se třese a ani se nemusí snažit nemyslet. Ono myšlení vypne samo. Teď už jen konat.

Všimne si, že i Jiwon začíná mít silné problémy se sebeovládáním a to se doteď - na Hanbinův vkus - držel docela dobře. V duchu se usměje.

„Hyung, když už jsme teda fakt tu,“ trhavě se nadechne - Jiwon má pořád ruku v jeho kalhotách, „co si tu sprchu fakt dát...?“

Na odpověď nečeká, prostě se nějak i s Jiwonem dokodrcá ke sprcháči, jehož dveře málem vysklí a horlivě mu u toho pomáhá z oblečení, co je teď tak nějak úplně nepotřebný. Mozek už dávno nevysílá žádný varovný signály, jako například, že ten, koho tady svlíká, je jeho kámoš. Ne, proč.  I kdyby tak dělal, Hanbin by neposlouchal.

Silou setrvačnosti narazí zády do kachlíků. Vyjekne. Kurva ledový. Dál už nepříjemnost nevnímá. Drží tváře Jiwona v dlaních a líbá na rty. Tisknou se k sobě a bez všech těch hader je ta blízkost najednou o tolik reálnější. O jejich vzrušení raději nemluvit.

Vůbec neví čí je, kde je, jak je, prostě jen tak nějak je a jeho oči jsou jenom maličkaté škvírečky, které momentálně stejně nepotřebuje. Na Hanbinovu otázku něco zahuhlá a najednou už jsou stejně pod sprchou. Zatápe po baterii a s nejvyšším úsilím a vypětím vůle se vynasnaží skoro po slepu zapnout správnou teplotu vody - hlavně ne studenou!! .. no horkou taky ne, kurva.

Ke štěstí -nebo neštěstí, to teď těžko soudit - obou se mu to povede.

Teď je nebude ani slyšet takže si zase může dát začít záležet na tom, aby slyšel Hanbina vdychat.

Teplá voda napraví tu studenou srážku se zdí, na druhou stranu Hanbina ještě víc uvolní a to asi taky není dobrý. Pořád musí stát - nebo viset na Jiwonovi, jak se to veme - a věnovat se určitým věcem.

Opustí Jiwonovy rty a ústy sklouzne přes čelist znovu na krk. Obsypává ho drobnými polibky, které dopadají s podobnou náhodou jako kapky z hlavice sprchy. Dlaněmi bloudí po Bobbyho těle. Prsty mapuje každý kousek kůže na jeho zádech a břichu. Dále si netroufá. Alespoň zatím, není tak odvážnej (nebo šílenej) jako Jiwon.

Stále dýchá zrychleně a dech se mu sem tam zadrhne v krku. Jiwonova přítomnost zastiňuje Binovy smysly a nutí jeho tělo třást se v neznámém očekávání.

Zakloní hlavu a zavře oči. Vychutnává si to opečovávání mladšího a momentálně nemyslí vůbec na nic. Vlastně vůbec nemyslí. Vidí jen světýlka a hvězdičky a celou galaxii. Zamručí a zase hlavu skloní. Jednou rukou vjede Binovi do vlasů a maličko zatahá. Rozhodně ale nechce, aby přestával. Je to spíš takový -tohle-se-mi-kurva-líbí zatahání. Druhou rukou sjede mezi jejich podbřišky a obě vzedmuté chlouby uchopí najednou. Vzdychne. Kámoši si maj pomáhat.

Zakňučí, když jej Jiwon zatáhne za vlasy, tímto gestem získává na sebedůvěře; prsty pohladí Jiwonovy bradavky, kousne ho trošku silněji, mezi rty vsaje jemnou kůži a začne pracovat na svém prvním cucfleku. Jak je rád, že ho obdrží zrovna Jiwon.

Svět se s ním zatočí a pak se snad i zastaví. Neví, jestli mlha, co vidí, je jen pára nebo má tak chtíčem zastřené oči. Jiwon se jej dotýká  na místě, kde ještě nikdo jiný... Zakloní hlavu a hlasitě zavzdychá. Celý se třese. Dýchá tak rychle, jako by běžel.

„Jiwone...!“ srazí své rty s těmi jeho. Nikdy po ničem tak moc netoužil...

Pořád ho drží za vlasy. Je to trochu jako rigor mortis. Nemůže povolit. Když se jejich rty zase spojí, i jemu to přidá na kuráži - ne že by teď nějakou potřeboval, ale jistým zaváháním neujde - natiskne se na Hanbina ještě trochu víc, ale stále tak, aby měl prostor pro manévry s rukou mezi jejich těly, a začne vykonávat ten slastný pohyb - nahoru a dolů. Právě teď mu to začíná připadat jako ta nejnormálnější věc na světě - po tvrdém tréninku si s kámošem pohonit ve sprše. Alespoň tak si to bude celou noc "omlouvat".

Začne do polibků vzdychat a těžko se mu takhle na dvě věci soustředí. Jak to normálně lidi dělají, že se líbaj u sexu fakt v tuhle chvíli nechápe.

Jiwon poprvé nahlas zavzdychá a Hanbin přísahá, že je to ten nejdokonalejší zvuk, co kdy slyšel. Bobbyho hlas je i obvykle daleko hrubší, ale tohle nečekal. A ještě ke všemu se Jiwonovy vzdychy odráží na jeho rtech. Z toho pocitu Hanbinovi vstávají chloupky na krku.

Přestává stíhat. Je toho trochu moc. Fakt se brutálně třese. Jde to rychle. Neví, jestli to je Jiwonem, nebo že na sebe neměl v poslední době čas, asi obojím.

Odtrhne se od něj a se zavřenýma očima zakloní hlavu, div si ji nerozfláká o zeď, která mu hned po Jiwonovi dělá druhou oporu. Boky se přizpůsobuje rytmu pohybů a v obavě, aby je přeci jen i přes sprchu někdo neslyšel - zjišťuje totiž, že v jistých činnostech je lepší vokál jak June - se kousne do rtu.  Víčka nechává dole. Vychutnává si ten pocit, Jiwonovo tělo tak blízko tomu jeho.

Poslepu vyprostí Jiwonovu ruku ze svých vlasů. Proplete s ním prsty, pevně ji sevře. Cítí na sobě jeho pohled a tak se donutí oči otevřít. Zírá na něj s novým pocitem, kterému nerozumí. I když teď nejspíš nerozumí úplně všemu.

I přes skousnutej ret se neubrání dalším stenům, co se víc než jen směsici zvuků podobají Bunnyho jménu.

Hanbinův pohled ho málem porazí. Vpíjí se mu hluboko do očí a i když tam momentálně nic nehledá, možná by měl... Připlácne jejich spojené ruce na kachličky, aby měl taky trochu opory. Stojí sice zatím pevně, ale co nevidět už to možná s tou pevností nebude tak horké. Od chvíle, kdy si začli přímo v zrcadlové místnosti už nějaký čas uplynul a vzrušení už ho "trápí" moc dlouho. Jen nervozita a strach mu v podstatě dovolily vydržet to až sem. Trénink žádnej - akce rychlá. V poslední době není čas vůbec na nic... a navíc tohle je něco úplně jinýho. Přítomnost druhého -navíc k tomu je to Hanbin! - ho přivádí k šílenství. Všechno je tak moc intenzivní, že se mu steny zadrhávají v krku.

„Bin-ah ...“ dokáže vydechnout předtím, než zrychlí pohyb rukou. Ví, že už to dlouho trvat nebude.. i na Hanbinovi cítí, že se blíží k vyvrcholení. Přivře oči a stále se dívá Hanbinovi do tváře.

Už se skoro neovládá. Je blízko, moc blízko. Ještě nikdy nezažil, aby na něj měla jediná osoba takový vliv. Jiwon ho skutečně přivádí k šílenství. Už od toho jejich včerejšího polibku v parku... a možná i dávno předtím, kdy si prostě jen nechtěl připustit, že by to mohlo být něco víc...

„Jiwon...hyung...“

*Netuší, jestli to je instinktem, netrpělivostí nebo aby se neřeklo, že všechnu těžkou práci oddřel Jiwon, ale volnou rukou prostě sklouzne mezi jejich těla a přidá ji k dílu. Sám sebe tím překvapí, ale nijak zvlášť to neřeší. Nechá to na později.

A fakt to dlouho netrvá; Jiwonův soustředěný pohled, vypětí celého dne, frustrace, vše se na Hanbinovi podepíše. Těsně před orgasmem pustí Jiwonovu ruku a rychle si jej stáhne k sobě pro tvrdý polibek, který zdusí veškeré vzdychy a další hlasové projevy, zatímco Hanbin se vznáší někde v naprosto jiné galaxii. Ani si nepamatuje, kdy zavřel oči nebo kdy přesně Jiwona kousl do rtu. Je úplně mimo. Ztracený v opojné fantazii.

Kdyby se mu v té chvíli dostávalo sil na vděčnost, byl by vděčný, že ho Hanbin políbil. Většina smyslů mu na zlomek sekundy totiž vynechá a pak se všechno rozjíždí jen hodně pomalu. Zhluboka se nadechuje, spustí ruku a přitáhne si Bina za pas. Obejme ho a hlavu mu zaboří do ramene. Potřebuje jen chvíli... jen chvíli na vzpamatování. Teplá voda jim stéká po ramenou, všude je pára a kyslíku tady taky moc nezbylo. Objímá leadera a hodně pomaličku si začíná uvědomovat vlastní existenci. A Hanbinovu existenci. Zatím odmítá myslet nad tím, co to právě dělali. Všechno je fajn.. všechno je super... dokud jsou v tom spolu.

Neví jestli je to právě vyplavenýma hormonama nebo potlačovaným strachem z neznáma a z průseru, ale v hrudi se mu rozlívá prapodivný pocit. Naprosto jiný než po orgasmu, který si člověk přivodí a zažije sám... Až by z toho pocitu brečel.

Přitulí se k Jiwonovi jak jen to jde. Stále zrychleně dýchá a svět se pořád zdá nereálný, ačkoli se už pomalu vrací z vesmírného výletu zpět na zem. Myšlenky Hanbinovi lítají v hlavě tam a zpět, ale míjí se významem, jako by si je jeho mozek neuměl vysvětlit. A potřebuje tohle vůbec nějaký vysvětlení?

Prsty opět zaboří Jiwonovi do vlasů. Trochu jetě se usmívá. Jak bizardní, že tady stojej jak dva solný sloupy, oba neschopni slova, protože by to nejspíš bylo too awkward. Hanbinovi je ovšem jasné, že někdo to ticho nakonec prolomit bude muset. Zatím je mu fajn... Tak fajn, jako už dlouho ne... I dech se mu začíná vracet do normálu.

Neví, jak dlouho tam takhle stojej, ale jeho unavený nohy nakonec přeci jen začnou protestovat. Jemně se vyprostí z Jiwonova sevření a věnuje mu upřený pohled. V jeho tváři se zračí něco zvláštního. Hanbin si není jistý, co.

Přemýšlí teď, co jsme to vlastně udělali...? Lituje toho? Je rád? Jak se cítíš, Jiwone...?

Sám má v hlavě i srdci celkem maglajz, ale je leader a tak svoje pocity přirozeně potlačuje. Vezme staršího za ruku. „Hyung, je to dobrý... nemysli,“ vtiskne mu polibek. „Jsme v tom spolu...“

Ať už je to cokoli...

Když se na něj Hanbin podívá, vidí tam ten malý otazníček. Zaváhá. Ale pak Bin promluví a všechno je zase v pohodě a v řádku.

Nemysli. Je to dobrý.

Nikdy ho nic neuklidnilo víc, než tohle ujištění. S úsměvem úlevně vydechne.

„Jo...“ nějak teď zrovna neví co říkat, takže se jen zazubí, zatřepe hlavou, jemně se dotkne prsty Hanbinovy ruky a jako by se vůbec nic zvláštního nestalo, leze ze sprchy. Přes tu páru je sotva vidět a možná je to tak dobře. Všechno kolem vypadá díky té mlze tak snově tak nereálně.

Bob čapne ručník z poličky a začne si sušit hlavu.

No, byl to bláznivej den.

Pořád se usmívá.

Sleduje, jak Jiwon leze ven a usmívá se jako blbeček. Ještě si rychle spláchne vlasy, vypne vodu a vyleze taky. Sebere větší ručník, omotá si ho kolem pasu a menším si rovněž začne sušit vlasy, co se mu lepí ke tváři. Po očku sleduje Jiwona a furt se asi fakt debilně tlemí, ale nemůže si pomoct.

Alespoň trochu suchej, sesbírá ze země jejich oblečení a hodí příslušné po Jiwonovi.

„V batohu mám náhradní trika...“ prohodí jen tak mimoděk, když se souká do kalhot, „...jedno je možná i tvoje, teď nevím,“ zamyšleně se na Jiwona zadívá a pak se ušklíbne: „No tak dneska to asi necháme bejt, ale zítra by ses do toho měl radši opřít, hyung, jinak si mě nepřej!“ štípne staršího do boku, s ručníkem na hlavě odemkne dveře a vesele vypochoduje ven.

Po tom všem to byl daleko přínosnější den, než jsem si vůbec mohl přát…

Pokračování příště :D