[FF] Nemluv! (Mino x Taehyun) pt.4

 

fanfiction WINNER
chapters: 1, 2, 3
bromance
pairing: Namsong (Mino x Taehyun)


Jak se dalo předpokládat, volný den byl velice kreativní. Většina osazenstva kempila venku, doháněla nákupy a tak podobně. Kdo by se jim divil, venku slunko, stres až zejtra... Jen já jsem nebyl při životě. Přece jen - to kafe se mi rozlilo a předpokládaný přísun energie se proto nekonal.

Pomoc od Taehyuna při odstraňování  fleku z koberce jsem kategoricky odmítnul. Ještě by si zlomil nehet a pak půl dne probrečel zamknutej na záchodě. Na to dneska nemám žaludek.
Radši jsem ho poslal přeskládat skříň. Jeho koníčkem je rovnat věci podle barvy. Nepochopim. Jsem rád, když se vůbec trefím kusem oblečení, který je určen k uskladnění, do správný poličky.
Ani moc neremcal a šel.  

O půl hodiny pozdějc, když jsem si zvládnul uvařit nový kafe, jsem se ho vydal zkontrolovat. Okolo leaderových dveří jsem prošel po špičkách.
"Hyung, tohle je moje nebo tvoje?"
Přistála mi ve xichtě otázka, hned jak jsem vešel do dveří. Nevěřícně jsem se podíval na kousek v Taehyunových natažených rukách. 
"Myslím, že tvoje..." odtušil jsem s naprosto jasným vzkazem - opovaž se to dát do mojí přihrádky!
Vůbec mě nepřekvapilo, když nasadil spokojený úsměv a daný kousek zarovnal podle odstínu do své poličky. Že on mě jen tak zkouší?

Nam diva skládala a přerovnávala kupičky tak dlouho, až jsem z toho dostal nutkání jít se projít. Začal jsem hledat sluchátka, zápisník a takový ty věci, který člověk nutně potřebuje k přežití venku.
"Někam jdeš?"
"Asi se projdu." vážně jsem myslel, že si jen tak odejdu?
Taehyunův psí pohled a co já? mě ale donutil přehodnotit situaci.
"Však už to máš hotový, ne?"
"Myslel jsem, že mám přerovnat i tvoje fochy?"
"Na to zapomeň! Já bych pak nic nenašel. V chaosu je síla."
"No,... síla to je, hyung."
Vážně vůbec se mi nelíbí, jak Taehyun hodnotí moji skříňovou strategii. 
"Hele, radši koukej sunout zadek ke dveřím, nebo si vyrazím do galerie sám." galerie vždycky zabere...
Nestihnul jsem ani mrknout a Taehyun už stepuje u dveří. Jako bych ho neznal...

Nevím, jak se mi to stalo, ale cestou z budovy jsem se zvládnul přerazit o květináč. Takovej ten velkej přes celou cestu.
"To tady bylo vždycky? Kdy sem dali kytky?"
"Hyung... Nemluv!" chlapec se snaží nesmát, ale evidentně trpí v křečích.
"No co, co, to je pořád nějaká změna."
Dělám, že absolutně veřím, že tyhle kolosální květináče tu mohly přistát přes noc. Faktem je, že tu možná stály dřív než YG budova. Na druhou stranu já si fakt nepamatuju, že by tady byly. 

Návštěva galerie trvá věčnost. Normálně mi to nevadí, ale dneska je moje koncentrace nulová. A to už jsem měl i to kafe.
Taehyun je ale duše citlivá.
"Hyung, je toho tu hodně, k čemu se chci vrátit. Myslím, že už můžeme jít. Já se sem ještě zastavím, až bude nějaké volno."
Z vděčnosti se snažím vykouzlit úsměv. Snad to nevyděsilo moc dětí.

Poměrně dlouhou dobu jdeme mlčky. Někdy je i ticho příjemným společníkem. Na to samozřejmě musí být kolem vás ti správní jedinci. Taehyun je pro mě asi správným jedincem...
Ze zamyšlení nad správností a jedinečností mě vytrhne dotek jeho ruky. Vytřeštím se.
"Co?"
"Říkám jestli bys se mnou nezašel do naší oblíbené kavárny. Mám chuť na latté." diva zamrká a já zamrkám zpátky. No jasně, já na to. Jako bych snad mohl říct ne. Navíc tam mají i něco k jídlu a už bych taky přeci jen něco sezobnul. 

Sleduju Taehyuna jak láskyplně míchá svoje latté s příchutí zeleného čaje a žďuchám do svých koláčků na talířku. Zapředeme konverzaci, jak jinak než o práci, a zapomínáme na čas a na svět. Až mě přece jen něco uvede do stavu zoufalého přemýšlení. Opět.
"Zítra máme ten fanmeeting, že?"
Nějak se mi nechce líbit jeho výraz v obličeji. Po tomhle vždycky následuje nějaká chuťovka.
"Jo... jsem na to zvědavej."
"Myslím, že to bude zábava."
Jo, když tak na tebe koukám... asi určitě bude.  

Po velmi vydařeném volném dni se všichni scházíme u televize. Někdo sedí na zemi pod gaučem - včetně mě, někdo se válí na gauči. Všichni pomalu upadají do komatu a já mám před očima Taehyunův "bude zábava" výraz. Mám tušení - a radši bych ho neměl. A ačkoli bych mu rád řekl, aby nedělal žádný blbůstky, když se na něj otočím, vidím jen spící šípkovou růženku.
Taehyune, sakra....
Leader nás za chvíli velí do postele a snaží se všechny remcající umrlce probrat alespoň tak, aby došli -nebo se doplazili- ke svému pelechu. Taehyuna evidentně třídění prádla podle barev zmohlo natolik, že není schopný ani otevřít oči.
"Dobrou!"
A všichni jsou fuč.
A jelikož jeho spoluobyvatelem pokoje jsem já, zbejvá to na mě.
Všechny snahy a prosby vyšly na prázdno. Beru to stvoření do náruče a on mi hodí ruce okolo ramen. Zas tak tvrdě asi teda nespí!
"Hyung..." zamumlá. Ale čert ví, jestli je to ze sna nebo moc dobře věděl, co chce.




...a pokračování příště...