[FF] Nemluv! (Mino x Taehyun) pt.2

fanfiction WINNER
chapters: ??
bromance
pairing: Namsong (Mino x Taehyun)

"Já ti něco vyberu, hyung, ty nejsi dnes ve formě."
Taehyun už je navlečený v růžovém svetru a přiléhavých džínách.
Já toho kluka nemít, tak bych se občas snad ani neoblíknul....  (pt.1)


 
 A tak najednou sedím v autě ve vážně divným svetru a jeansech těsnějších, než jsem zvyklej. Ale abych řekl pravdu, jsem vážně vděčnej, že tu nesedím jen v boxerkách - tak zmatenej dneska jsem. Normálně se mi to nestává... vážně!

Interview probíhá tím stylem, že se tvářím poněkud topovitě (abyste rozuměli - to je mimo tenhle vesmír, ala T.O.P hyung) a snažím se pochytat všechny otázky, na které bych měl odpovědět já. Taehyun sedí na druhém konci řady (zase jsme vyřádkovaný jak kuřata) a hází po mě starostlivý pohledy. Hodnej maknae. Jak se stará...

Po všechn těch věcech jako je focení a ukánění se všem okolo se jako první klidím k autu. Mladší starostlivá ženuška mě dobíhá a plácá mě po rameni.
"Hyung, je ti líp?"
"Je mi fajn."
"Ale nevypadáš..."
"To je tím jak jsi mě ráno vzbudil, víš? Jsem na to citlivej." kladu důraz na slovo CITLIVEJ a tvářím se smrtelně vážně. Taehyunovi se rozšíří oči. Roztomilost sama.
"P... promiň?"
Někdy bych ho praštil...

Soukám se z auta.
"Čas na practice, kluci!" velí busanský hlas a já si říkám, jestli toho dneska už nebylo dost. Převlíknout se do něčeho pohodlnějšího a sejít do practice roomu by byla jindy triviální záležitost. To bych ale nesměl přijít do pokoje a...
"Co to sakra...?"
Na posteli mám rozložený věci, co si mám pravděpodobně navlíknout na sebe a vedle postele stepuje maknae. Obočí mám někde u stropu.
"Hyung, myslel jsem..."
"Přestaň myslet a vystřel!"
V naprostém neuvěření dosedám na postel. Smích. A ten jen tak nepřejde.
Taehyune, sakra... kroutím hlavou a pořád se blbě usmívám a soukám se do připraveného oblečení.

Practice room, tváře spolubojovníků. Jo jde se na to. Dneska možná není můj den, ale o to víc se do toho položím. Slibuju.

Možná jsem to trochu přepálil. Všichni už odešli do sprchy a rozprostřít se po budově (a asi hlavně po dormu, neboť jsou právě asi dvě hodiny ráno). Ležím na chladné podlaze se zavřenýma očima a plním si plíce kyslíkem. Moc ho tady stejně nezbylo. Měl bych se taky odsunout někam, kde to má větší smysl - třeba do postele.
Kap.
Kap.
Když vám kape na maják, není to nic příjemnýho. Svraštím obočí a po očku se snažím zjistit, co je příčinou kapání.
"Ugh" vyjde ze mě když nad sebou rozeznám Taehyuna. Ručník kolem ramen, mokré vlasy kolem obličeje, sklání se nade mnou. A z těch vlasů mi kape přímo doprostřed čela.
Vztáhnu ruku a mnu si čelo, jako by mi tam dopadl kvádr ledu a ne kapička vody.
"Já ti nevím, tvoje způsoby buzení zdají se mi býti..." nedořeknu jak brutální se mi zdají býti, protože mi Taehyunovo háro přistane v obličeji. A s ním i maknaeho xichtík.
"Umh."

Někdy bych ho praštil...



To be continued....