LM.C 17.5.2012 Budapešť

Rychlostně rychlostní review z konclu...
(zbytek povídání zítra)

 

Po předložení lístků i občanek…

 

Zaujali jsme „strategické“ místo na levé straně. Asi 5-6 řada. Jak nemilé. Časem se to dostalo na bližší pátou až čtvrtou – cca. Těch malých maďarek se člověk nedopočítá.

Pomocný, zatím ještě nemaskovaný staff, přilepující kabely a ladící Aijiho kytaru, připravující palety balené vody…

Potom si staffáci nasadí masky. „Be strongu, be popu…“ Přichází basák, bubeník, ten chlapík za turntables.

Bubeník je cute, dj smexy a basák je prostě basák s vlnitýma vlasama a těžce podmalovanýma očima.

A teď pozor. Na stage vstupuje ten tišší. Ten „klidnější“. Ten, co polaská struny a klub zajásá. Aiji. Ani nevíš jak, už má kytaru v ruce a fanboys and fangirls šílí.
Pokud předtím pozor, teď pozor pozor. Hlavní hvězda všech stage qeens přichází. Zářivá růžová tě posadí na prdel, ale to není všechno. Omg ten hubenej vysokej cápek s extra růžovou na hlavě- Maya, to bude dnes stát za to. Xichtěním se vůbec nešetří, ba naopak. Udržuje neustálý kontakt s publikem. Dělá opičky. Poskakuje. Občas si poklepe na srdce a rty se zformují do „punky heart“. Mluví anglicky, japonsky a po lehké názorné ukázce i maďarsky. Co se jedná o můj subjektivní pocit – energii se snaží předat, ačkoli jeho obrovské ego tomu brání. Tak trochu. Někdy se to dokonce podaří. Kdo jste si kdy nevšiml z fotek, Maya má poměrně přesvědčivý pohled. Takový ten, kdy se podívá přes dav a vy jste si jistí, že se určitě díval do obličeje i vám.

Popojedem.
Playlist si nepamatuju, ale určitě si ho někdo pamatovat bude. Nebo taky ne.

Něco z nového alba, pár starších věcí jako například 88, boys and girls, punky heart, rock lm.c…

První část spočívá v tom, že Maya ovládá stage. Druhá stejně tak.

Aiji si svoje prostory vydobývá na krajích podia. Většinou na tom pravém. Ale i na nás se dostane. Chvíle, kdy Aiji přikluše na naši polovinu, nakloní se do publika a nechá nás sáhnout na svou božskou kytaru taky nadejde. Ano můj jeden prstíček se dotknul… V mezidobách, kdy se nenaklání do publika střídá svoje standardní výrazy číslo jedna, dva…a možná i tři.

Když se rozparádí, vezme mikrofon, natočí ho do davu a evidentně se chce, aby fanoušci zpívali, potom nedbale „hodí“ mikrák zpět, a pomocný staff v maskách se má co ohánět, aby ho chytil v čas, než skončí na zemi. Potom ho zase pěkně vrátí do původní polohy a jede se dál.

Maya mezitím řádí, je mu pořád „atsui“, jelikož nemá pásek na overalu, nemůže si ho ani rozepnout a tak pořád „větrá“. Na chvíli si ho sice porozepne, pak udělá piruetku a zase rychle zapne. Nechybí stoleček, kde leží ZRCÁTKO (aby se nám princezna po každých pár písních mohla zhlédnout, jestli jako image pořád super…) a stojí jeho lahev s pitím + vždy minimálně jedna otevřená obyčejná voda, které vždy upije, potom rozcáká do davu a lahev zahodí (moje trofej – PRVNÍ ever! ).

Pár osobních hlášení: Maya rozlívá vodu opravdu delikátním způsobem, většinou totiž vodu rozstříkne tak, že na vás dopadnou menší nebo větší kapky. Jenže někdy snad téměř míří… A to ne po kapkách, ale dávkou. Taková dávka mi přistála právě na hrudníku. Díky Mayo!

Další bomba – laserová show. Zelená. Prsty šíleného punk monstra se roztančí přes Mayu po celém klubu. Jo byla to podívaná.

První odcházení. Vyvoláváme a vytleskáváme. Hlasivky kolabují, ale pořád je nás dost, aby to někdo „odeřval“. Maďaři neumí hláskovat japonsky, ale to nevadí „eru emu ši“ stejný jako „el em sí“, ono se to ztratí. Chlapci se vrací, aby předvedli, že i japonský live jukebox má hodně co do sebe. „Co byste si přáli za další song?“ ptá se Maya. Odpovídají mu desítky hlasů, každý něco jiného. Tak takhle ne, zavrtí Růžovej hlavou a vrazí mikrofon do první-druhé řady přímo pod sebou. „Ty“ ukáže, „řekni.“ A jak řekla, tak se stalo. Boys and girls, Punky heart a kdoví co ještě na přání a Rock LM.C konečně taky odškrtnuto.

A teď zas něco subjektivních poznámek – Rock LM.C odskákáno s Munamu! Vždycky je lepší užít si kotel s víc lidma, to je odjakživa. Takže za tohle díky.

Zanedlouho to vypadá na další a to konečné loučení. Maya nám představí celou kapelu. Božínku ten bubeník je doopravdy tak cute a ten dj opravdu tak „šekšiiii“. Nakonec Aiji rozhází pár trsátek a taky zahlásí do mikrofonu že „I am very happy.“ A potom trošku lámanou angličtinou, že doufá, že se zase brzy setkáme. Moc se snažil a bylo to víc než dojemné. Maya se ale ze stage nehrne a loženě si užívá co se činí. Popíjí ze své lahvičky, na ramenou vlajku vyrobenou maďarkami, podepsanou valnou většinou účastníků koncertu. I on se nakonec rozloučí.

Pápá, říkáme my, zase někdy – brzy – naviděnou.

 

Závěrem: Mayo, kde jsi nechal lízátka?!

 

 

A teď pár úplně-k-ničemu fotek.