[FF] Ráno moudřejší večera (Double B) pt.4.3

chapters: 4/?? 1,2,3, 4.1, 4.2
bromance to romance
pairing: Double B ( Hanbin x Jiwon / B.I x Bobby)

collaboration with ma bae Syrinox ♥
NOTE: collab system: RPG
B.I : Syri
Bobby: Ari Yu

Tohle tak trochu nečekal... nebo spíš nedoufal. Nebo spíš se mu o tom ani nezdálo. No dobře, možná zdálo, ale...

"Ummh!!" Vytřeští se, ale v další chvíli chytne Hanbina kolem pasu a přitáhne si ho na tělo. Ježiši.....

Začne z něj svlíkat mokrý hadry, překážej a jsou těžký a vůbec tady nemaj co dělat. Však určitě nemusíme hned po příletu skončit s ptákama v ruce.. jsem si myslel!

Myslet znamená hovno vědět...

Na jednu stranu se cejtí příšerně a na druhou ví, že se mu uleví... a i přitíží zároveň. Vlastně z vteřiny na vteřinu neví, jestli to víc chce nebo se víc bojí. Jenže jak se jednou prokrví ten druhej, je to vlastně všechno jedno.

Všechno jde mnohem rychleji a mnohem vášnivěji než poprvé. Hned jak je oblečení dole - a že to šlo krapet ztěžka - hrábne mladšímu mezi nohy. A že už je taky co nahmatat.

Ty vole, tak to sme asi teplý.

Na myšlenky ale teď není kdy. Umírá touhou, umírá vzrušením. Je to šílený, je to nebezpečný, je to dobrý.. je to hip-hop. Teplej hip-hop.

Ochotně Jiwonovi se svlíkáním pomáhá. A že s tím oba zápasí. Kdo by to byl řek, že mokrý hadry budou tak těžký a přilnavý, fuj. Jen co se zbaví posledního kousku oděvu, sám se na Jiwona natiskne co nejvíc to jde a zoufale mu vzdychne do rtů.

No jasně, jen mu dej najevo, kdo má navrch...

Teď, když se zase dostali do týhle situace... začíná pochybovat. Udělal dobře? Neměl zůstat tam, kde byl a dělat, jakože nic? Tohle nemůže dopadnout dobře...

A kdo říká, že manželská postel je bezpečný místo...

Asi už je jedno, jestli spolu budou spát... anebo spát...

Odtrhne se od Jiwona s roztřeseným nadechnutím. Na okamžik se mu zadívá do očí - potřebuje se ujistit, že je to vzájemný. Chceš to taky, že jo? Nejsem v tom sám?

Na rozdíl od minulé sprchy je trochu jistější, když se rty přitiskne k už skoro vybledlému cucfleku a stiskne kůži mezi zuby.

Zakloní hlavu a usměje se. Je to spíš škleb.. něco ve smyslu - líďo, já věděl, že nevydržíš... však já bych taky nevydržel.

Volnou rukou prohrábne Binovi vlasy a zatahá. Je nedočkavější než poprvé... poprvé bylo nový úplně všechno. Teď je to o moc lepší. Nemusí myslet na sto dvacet věcí, který ho tížily minule. Musí myslet jen na jednu - co je tohle kurva za teplý přátelství.

"Hanbin-ah..." zasténá a zatahá mladšího za vlasy ještě víc, zvrátí mu tak hlavu, přisaje se mu na rty, líbá ho tvrdě a neodpustí si kousnutí. Je nadrženej jak stepní koza.

Je to dobrý... s kým bych to měl jiným dělat než s kurva nejlepším kámošem no ne? Přece si nebudu ještě několik let honit, než mi povolej randění.

Výmluvičky výmluvy.

Snaží se Hanbina donutit, aby i on tentokrát vzal věci do svých rukou. Připadá mu, že zešílí. Sakra proč je tak hrozně nedočkavej a hladovej? Je to protože Hanbin? Protože právě on je teď s ním v té sprše?

Rituální honící sprcha, mohli bysme si udělat harmonogram.

Nejlíp každý ráno a každej večer...

Je z Jiwona úplně hotovej. A musí se sám sebe ptát, jestli je to proto, že je to zrovna on, kdo se jej dotýká, nebo je to proto, že je... no kluk.

Jsem jakože... teplej, protože Jiwon nebo jsem teplej...jakože fakt teplej?

A není to jedno...?

Pohybuje se rty proti těm jeho. V hlavě má prázdno. Zase. Je moc vzrušenej, aby nad něčím přemýšlel. Udělal to, protože chtěl. A už teď mu bylo jasný, že kdyby se tato situace opakovala, udělal by to znova. A už by ani neváhal.

Na Jiwonovo naléhání se zapojí poněkud aktivněji. Prsty sklouzne z Bunnyho ramen přes hrudník až k podbříšku a pak ještě níž. Sevře jej v dlani a v tu samou chvíli Jiwonovi vrátí kousanec do rtu.

Není to těžký, jako bych to dělal sobě, však to nic není...

"Hyung..." vzdychne, boky frustrovaně přirazí do Jiwonovy ruky. Jak je možný, že je to tak jiný? A proč má pocit, že za chvíli asi vypustí duši? Twe, dělej si, co chceš, hlavně ať je to pořád takhle skvělý...

Skoro nemůže uvěřit, že se ho Hanbin dotýká... tam! Mozek mu málem teče ušima. Fakt to dělá, sakra. Nic příjemnějšího si momentálně nedokáže vybavit.

Když Bin vypustí jeho netrpělivý "hyung" zase mu na xichtu přistane smirk.

Bože, Hanbine...

Zatahá ho za vlasy, aby se mu mohl pořádně podívat do tváře. Teď prostě... se chce dívat.

Binův vzrušenej obličej ho dodělává. Chce to slyšet znova... a znova... chce slyšet jak ten zmetek hlasitě sténá a chce se u toho na něj dívat. Schválně zpomalí pohyb rukou. Mučivé tempo. Pohrává si s ním a kouše se do vlastního rtu. Ani svoje boky nedokáže udržet v klidu a vychází vstříc Hanbinově dlani.

Kouká Jiwonovi do očí a má pocit, že se v nich ztrácí. Propadá se do jejich hloubky a je to tak opojný a zároveň zničující feeling, něco, co nejde popsat slovy. Krev se mu v těle vaří. Srdce buší tak dvakrát rychleji.

Nekoukej tak na mě, hyung...

Připadá si hrozně obnaženě. Ne po fyzické stránce samozřejmě. Je to tím pohledem? Upřenými zornicemi? Netuší, ale běhá mu z toho mráz po zádech. Chce cuknout hlavou, protože je to trochu trapný, ale Jiwon jeho vlasy drží pevně a Hanbin nemá sílu se bránit. V duchu pokrčí rameny. No co, tak se na sebe budou koukat...

Pomalejší tempo Binovi nevadí. Zatím. Naopak, vnímá teď každý dotek daleko intenzivněji. Proto sebou znovu trhne, zavzdychá - na koruně je fakt citlivej - a zavře oči. Ten pohled nejde vydržet...

Na druhou stranu cítí, jak Jiwon přiráží proti němu a to mu dodá na sebevědomí. Začne podobně jako starší různě střídat tempa a všeobecně hledat, kde je Jiwon citlivej.

To je ale blbec... Nevydržel. Jiwon se šklebí v duchu a blbě se usmívá na venek. Však ať nekouká, já budu...

Sjede pohledem Hanbinovi po hrudi na břicho a pak na svoji ruku. Usměv zmizí. Pustí Binovy vlasy a přejede jemně prsty po jeho zátylku, přehoupne se přes rameno, klíční kost, na hruď, žebra a zůstane ho držet za pas. Vnímá jeho pohyby a synchronizuje.

Po chvíli si pohrávání - které je vzájemné - zrychlí. Sám to potřebuje a mozek mu prostě tenhle příkaz ordinuje.

Tak nějak podvědomě vycítí, že jsou oba už moc blízko na to, aby si hráli. Zintenzivní pohyby a volnou rukou chytne Jiwona za rameno. Pro stabilitu. Otevře oči. Je fajn je mít zavřený, ale Jiwonův vzrušený obličej je moc lákavej, aby se na něj alespoň chvíli zase nekoukal.

Bobby mezitím sklouzne po jeho těle až na pas - z čehož Binovi po zádech přejede příjemný mrazík.

Pořád jen pas…

Zavrčí v duchu a frustrovaně. Když už mi honíš, tak je zbytek irelevantní ne? Pokusí se vzdálenost mezi jejich těly ještě zmenšit, takže se hrudníky skoro dotýkají. Ruka opustí Jiwonovo rameno, sevře jeho dlaň a sebevědomě ji přesune na pozadí.

No co... Nikdy si nepřipustil, že by mu Jiwonovo osahávaní jeho zadku prakticky kdykoli to bylo možné, mohlo být příjemné. Až doteď.

Protože to příjemný je. A teplejší už stejně bejt nemůžem, no ne?

"A-hah," Bobby se neubrání lehkému uchecht-vydechnutí, když mu ruka skončí na Hanbinově zadku. K jeho velké radosti ovšem. "Hanbin-ah..." směje se a to pnutí v podbřišku dosahuje pomalu.. no spíš rychle vrcholu. Olízne mladšímu rty a pevně stiskne zadek. Zavrčí.

Však ona tam nějaká šelma bude, i když se většinu času chová jako kreténský hovado...

Dech se mu krátí a někdo by měl poděkovat Japoncům za dokonalý odsávání, není tady ani moc zapařeno, a kyslík se naštěstí dostává. Všechna krev se mu nahrnula do spodní části těla, začíná vidět kolečka a kytičky a medvíky...

Zavře oči a opře se o čelem o Binovo. Drtí jeho hýždi ve své dlani, hlasitě zasténá Hanbinovo jméno a je vytapetováno.

Hanbin sténá čím dál hlasitěji. Je to k uzoufání, jak blízko je. Už skoro ani nevnímá okolí. Jen Jiwona. Jeho stisk, jeho pohyby, jeho jasnou provokaci. Kdyby zrovna neměl potíže s dýcháním, asi by mu i něco řek, ale takhle...

Kousne se do rtu a stehna se mu začnou lehce třást. Jiwon navíc ještě zrychlí a on sám samozřejmě nezaostává, i když je to pohyb spíše čistě mechanický. Svět kolem něj se halí do mlhy, barevně bliká a černá a zase se zaostřuje. Na Jiwona. Má zavřený oči a čelem se opírá o to jeho.

Kdy to stihl...?

Dál už se nezajímá, protože Jiwon dokončil, co začal. Hanbin procítěně zaskuhrá jeho jméno a je to fakt podivná kakofonie zvuků, co spolu vytvoří. Jeho vědomí obalí otupující mlha. Stále se chvěje a prodlužuje Jiwonův orgasmus tak, jako by to udělal sobě. A cítí se skutečně dobře.

Fakt bychom to měli dělat častěji...

Odmítá se pohnout a vůbec se podívat na svět kolem sebe. Tak moc chtěl být s Hanbinem sám... chtěl i tohle? Ani neví. No asi chtěl...

Jsem teplej...

Není to poprvé, kdy mu tahle myšlenka proletí hlavou. Jenže teď je nějak... hotová. Utvořená. Zformovaná. Definitivní. Pevně Hanbina obejme. Strach z neznáma... je s lidstvem od počátků. Není to nic divnýho ani nepřirozenýho... bát se.

Sám Bina vyprovokoval, aby za ním do té sprchy vlezl. Ví to, sakra dobře to ví. A ani si to neplánoval nebo zas tak moc neuvědomoval. Prostě to tak bylo a je.

I když si nechceš nic představovat, doufáš...

Objímá ho hrozně dlouho, aby se od něj nemusel odlepit a podívat se mu do tváře. Nakonec to ale stejně musí udělat. "Asi.. bysme měli vylízt, než se rozmočíme," blbě se usměje.

Rozdýchává to pomalu. Musí všechno pořádně zpracovat. Taky pomalu. Jinak by mu z toho mohla rupnout cévka nebo něco podobnýho. Udělali to, teda se. Znovu. A celkem ochotně. Je to špatně?

Já vůbec nevím...

Tiskne se k Jiwonovi stejně silně jako on k němu. Už v tom není nic vášnivého ani frustrovaného nebo nadrženého. Spíš konejšivého a ujišťujícího. Jakoby si pořád potřebovali dávat najevo, že v tom jsou spolu.

A nejsme?

Minuty ubíhaj. Nikdo ten moment nechce přerušit. Budou muset. Jiwonovi - jako staršímu - to zjevně dojde dřív. Se zvukem jeho hlasu Hanbin zvedne hlavu, co měl zabořenou v ohbí jeho krku, a nejistě mu úsměv oplatí.

"Jo... asi jo..." přitaká. Rozumný nápad. Už-už se chce odtáhnout, ale na poslední chvíli si to rozmyslí a ještě jednou Jiwona políbí na rty - kdo ví, za jak dlouho se k tomu zase dostanou.

Jo, chci, aby se to opakovalo, k čertu s tím...

Až nyní se spokojeně odtáhne a vyleze ven, kde se skoro ztratí v mlze a páře. Chmátne po ručníku a rovnou i po hotelovým županu, do kterýho se zabalí. Ručníkem si začne sušit vlasy.

Vyleze za Binem, nějak se osuší a bez skrupulí se jde promenádovat po pokoji nahej. No co? Tady není FAKT nikdo, před kým by se měl stydět.

Protřepává si vlasy a stojí uprostřed pokoje jako sám David.

"Mám chuť na nějakou ňamku.. půjdem ven?"

Přece nebudem furt jen zalezlí v pokoji a honit si péra.

Popotáhne a sjede Hanbina pohledem. Říká si, jestli je tohle konečná "meta" na který to všechno udržej. Pohonění si ve sprše.

Kdo ví...

Hanbin skenuje Jiwona pohledem. Obdivným a zároveň spokojeným, protože ze všech fanoušků a příznivců a kluků a holek je to zrovna on, kdo se Jiwona může dotknout. Je to příjemný pocit, co ho lechtá na hrudi. Aniž by si to uvědomil, tlemí se jako debílek.

"Jasně," souhlasí okamžitě, co Jiwon navrhne, že by měli někam zajít. "Ale kam? Sushi? Natto? Takoyaki? Všechno? Jen ne hamburgery, prosím..." žadoní, protože hamburgerů a hranolek a těhle věcí už má dneska plný zuby.

Projde kolem Jiwona ke svýmu batohu a začne se v něm přehrabovat - oblečení, v čem přijel, má durch a nic jako sušičku po ruce nemá. Veme to jediný, co si sbalil - černý kalhoty a triko, obyčejný, ale pěkný.

Normálně by nejspíš zašel do koupelny, ale protože už je Jiwon stejně nahej, shodí župan z ramen a dá se do oblíkání.

Začne se řehnit. "Říkal jsem, že si dáme něco japonskýho, přece! Klidně všechno.. a amerikana stravu dneska fakt vynecháme už. Slibuju. Snídaně stačila." Směje se nad Hanbinem protože to je fakt rozkošný, ten jeho zhnusenej xichtík.

Místo aby se začal taky oblíkat, sedne si na postel a sleduje Bina. No co.. snad se taky může jednou podívat. "Jestli chceš, klidně si vezmi něco ode mě..." řekne kdyby náhodou a ukáže na napěchovanej batoh.

Oddychne si. U Jiwona jeden nikdy neví, musel se ujistit. Nasouká se do kalhot, přetáhne si přes hlavu triko a ze zvyku se chce natáhnout pro mikinu, jenže ta není.

Sakra, já si vzal jen jednu...?

Jiwon mu snad čte myšlenky, protože nabídne celý svůj bágl k použití. Hanbin se na staršího otočí. Fajn představa, mít zase něco od něj na sobě.

"Jo? Já si totiž vzal jen jednu mikinu a ta je tak nějak... mokrá..."

Twe, proč se taky neoblíkáš? Snaží se na něj moc nedívat, protože zase rudne. By to nemuselo dopadnout dobře.

Spokojeně se rozvalí na posteli a protáhne se. Svobodaaaa…

"Hmhm," vzpomene si na mokrý oblečení v koupelně.... ugh. "No, jasný, mokrá, to dá rozum, lízt do sprchy oblečenej," zaškvíří se. Týrat mladšího, když není v leaderovském módu je super věc.

"Jen si tam hrábni.. do batohu, myslím. Vzal jsem, co jsem měl na kupičce a nemoh si z toho vybrat, takže tam určitě něco najdeš." Taky konečně pohne nahým zadkem a začne si oblíkat spodní díly outfitu, tričko si vezme čistý, až si Hanbin vybere mikinu.

Cukne mu koutek. A kvůli komu jsem do tý sprchy asi lezl?

Něco zabručí, ale poděkuje. Ne že by venku mrzlo, ale jít bez hoodie, to je jako jít bez ruky. Nebo nohy. Nebo bez Jiwona. Otřese se nad každou myšlenkou. Rozepne Jiwonův batoh a zamračí se nad obsahem.

"Twe, ty tam máš bordel... to budeš mít všechno pomačkaný..." komentuje Bin zamračeně, ale ne vyčítavě, ani výchovně nebo jakkoli protivně. Jen konstatuje. Leader stránku se rozhodl na celej víkend odložit.

Vyloví mikinu a hned si ji obleče. Trochu na něm visí, ale jinak je perfektní. A voní jako Jiwon. Spokojeně se v ní zavrtí.

Chovám se jako zamilovaná puberťačka...

No...

Radši nic.

"Fajn, jsem ready!"

Zakroutí očima. "Jo, jo, mami. Já si to napříště vyžehlím a narovnám do komínků," škvíří se. "No vidíš jak ti suší," zakření se a plácne Bina po zadku, skloní se k báglu a začne soukat nějaký tričko. Navlíkne ho a uhlazuje si ho na těle... žehlení lvl 150.

"No, vidíš, vono se to narovná..." Bobby si hodí přes rameno druhou mikinu a přemejšlí, jak se mu to vůbec povedlo do toho báglu nacpat.

"Tak jdem?!" Svůj tik vzít Bina za ruku zakryje vystřelením ruky, sejmutím bejsky a prohrábnutím vlasů. Ehm.

Nad poznámkou, že mu to sluší se jen začervená, plácnutí po zadku komentuje úšklebkem - tohle už je taková jejich věc. Když je Jiwon hodně happy, nebo s něčím nadšeně souhlasí, prostě ho plácne. A Bin nebude lhát, má to fakt rád.

Teď ještě víc, než předtím... No homo...

Sleduje Jiwona, jak se oblíká a snaží se všechny pokrčence narovnat. Protočí nad tím oči a sebere ze stolku mobil a peněženku. A to už je Jiwon oblečenej a ptá se, jestli teda jdou.

"No stát tady asi nebudem, žejo!" Energeticky vyrazí ke dveřím a po cestě vezme kartu od zámku. Schová ji v kapse u kalhot. Jiwon capká za ním, ale na jeho vkus moc pomalu.

"No tak, hyung, honem, jídlo čeká!" Čapne ho za ruku. V duchu už přemejšlí, co si všechno dá.

Málem vyprskne, ale udrží se. Prostě jen vykulí oči. Což u něj zrovna moc normální není, takže se to blbě zakrejvá... ale Bin naštěstí kouká před sebe a ne na něj. Ok.....

"Jo jo jídlo…" snaží se znít taky nadšeně, ale teď je spíš extrémně mimo. Vyjdou z hotelu a všechno je fajn, ptáčci zpívají, svítíčko sluníčkuje a vůbec se všude vznášej třpytky a...

Doprdele, myslím, že něco je v nepořádku...

Podívá se na Hanbina, jestli vypadá taky tak přiblble a on docela i vypadá, akorát že on vypadá jako mimozemšťan pořád, takže to na něm není nijak moc vidět... ale když se fakt soustředí, tak to vidí... a ten jeho úsměv...

....no ty vole!

"Hm.. tak kam nejdřív? Co takhle obejít ty tržnice plný jídla a ochutnávek a tak? Nechce se mi moc nikde hnit v restauraci, spíš si užívat pouliční život...hm?"

Hanbina postupně opustí všechna ta dětská potřeštěnost a roztěkanost. Jen drží Jiwona za ruku a kráčí vedle něj. A je to příjemný. Hezký. Odváží se proplést s ním prsty, a když ho Jiwon nechá, skoro umře štěstím. A usmívá se jako měsíček. Sluníčko. Galaxie hvězd. Whatever.

Jo, puberťačka...

Rozhlíží se kolem. Den se vydařil. Je jasno a příjemně. Jiwon navrhne pouliční tržnice. Nemůže nic, než souhlasit, taky se mu zrovna nechce jen přejít z baráku do baráku.

"Yep, ale veď... jsem trochu ztracenej..." Všechny ulice totiž vypadaj stejně. Jinwoo style.

Kysele se zašklebí, ale o vteřinu později se už zas tváří jak jednorožec, tedy úplně mimozemsky.

"Já asi ne.. ?!" Mávne volnou rukou a zakoulí očima, ale protože je pošuk a vůbec mu nevadí bejt ztracenej, táhne mladšího, kam se mu zdá, že to bude fajn. "Jít za nosem, v tom to vězí!" Nasaje vzduch a zavře oči. "Tudy!" Zavelí a vykročí.

Něco na těch dvou Béčkách bude...

"Hele..." ukazuje Jiwon za chvíli na velký vchod na tržiště plné dobrot. Ryby a zelenina a ovoce a vůbec všechno a mezi tím vším stánky s ochutnávkama a spousty jídla vůkol. "Ježiš já mám hlaaad," stiskne si žaludek a táhne chudáka Bina za sebou.

Snad nebude z těch lidí nervní, no nevadí, já to kdyžtak vokecám, od toho jsem tady.

Jde tam, kam Jiwon - vlastně ani nemá moc na výběr, když ho starší táhne nekompromisně za sebou a něco u toho breptá. Něco o nosu...

S úsměvem sleduje, jak Jiwon čmuchá ve vzduchu jako pes a míří bůhví kam a Hanbin ho zase bez hemzů následuje, protože vlastně neřeší, kam jejich kroky vedou. Jsou spolu. A to mu stačí. Ale pak zůstane zírat.

On tu tržnici fakt našel.

"No to bych do tebe teda neřek! Dobrá práce, hyung!" Pochválí staršího a stiskne jeho ruku pevněji. Kolem nich se najednou hemží mnohem víc lidí. Masy lidí. Ne že by nebyl zvyklej na davy, ale dobře mu taky nedělaj. Nalepí se na Jiwona, ať se mu náhodou nevysmekne a očima těká kolem sebe. Hladové já skenuje pochoutky, obezřetné snad každou tvář, kterou minou.

"Maj tu něco sladkýho?" Ptá se trochu mimo. Sladký vždycky pomáhá na nervy.

"Co bys neřek? Nevěříš mýmu nosu?" Ptá se Bunny nevěřícně. Sleduje, kam zamířit nejdřív a pak... sladkýho?

"Jo, určitě maj něco sladkýho... ale, kruva, Hanbine, já mám fakt hlad," úpí. "Nemůžem si dát sladký, až si dáme něco do břicha?" Zamrká a nahodí psí oči. Jasně, že by momentálně Hanbinovi udělal každý pomyšlení, který mu jen mladší naznačí... ale tvle fakt umírá hlady.

Kouká na něj a touha po sladkým se bije s potřebou vyhovět tomu volovi, co se na něj dívá jak nakopnutý štěně. Vzdychne si.

"Dobře, dobře!" Rezignuje. "Tak vybírej, co chceš jíst, já se podřídím..." A pak si dám cokoli zalitý čokoládou...

"Můžeš k tomu zas použít svůj nos!" Navrhne bystře a dloubne Jiwona loktem do boku.

Udělá na něj králičí xicht a pak už ho bez keců táhne někam do útrob tržiště a najednou stojej u jednoho ze stánků a Jiwon objednává, co vidí. Pak to na velkým tácu nahrne na stůl, posadí Hanbina a pak i sebe.

"Jez a nekoukej po ptákách. Ty lidi nás nesežerou. ... Ale já sežeru todle," vrhne se na kupu jídla.

Ještě před chvílí stál někde na začátku tržiště. A teď sedí naproti Jiwona a mezi nimi leží hromada jídla. Dobrýho jídla. Málem začne slintat.

"Je to prostě jen nepříjemný..." hájí se. Fakt nemusí ten pocit, kdy vám co minutu někdo drcne do ramene nebo vás málem povalí na zem, jen aby prošel. Pokrčí rameny.

Jídlo je přednější... asi.

Začne se cpát, trochu kultivovaněji, ale stejně vyhládle.

Vždyť jsem skoro taky nic nejed, vlastně...

"Mmmmmm," mručí spokojeností, "mnohem lepší, jak hambáče..."

Při zmíňce o hambáčích na něj vykulí oči. "Heve!" To mělo být "hele" ale přes tu kupu jídla, co má v puse, to nějak neprojde se správnejma písmenkama. "Pchhh....."

Když sežere, co může, opře se rukama o lavičku a snaží se narovnat si bříško. "Jsem se přežral," zhodnotí, i když to je dost evidentní z toho, jak se kroutí...

Kouká na Hanbina, jak ještě docpává, co zbylo a tak nějak se mu z bolestnýho výrazu stane... Zamilovanej?!!!

Když se uvědomí, rozhlídne se, jestli ho někdo nepozoruje. Ty vole, tohle neměl nikdo vidět.. a doufám, že neviděl.

"Tak co, půjdem hledat něco sladkýho? Chceš pak jít na nákupy nebo na Tokyo Tower nebo...?"

Copak bys chtěl, Hanbinku?

Tlemí se mezi žvýkáním nad jeho reakcí a dojídá to, co už Jiwon nezvládne. Docela se diví, že tentokrát se nesnaží vyluxovat i poslední drobek a třeba i stůl. Buď je moc ochotnej, nebo fakt přežranej. A obojí zní stejně neuvěřitelně, koneckonců, je to Jiwon a jídlo, o čem se tady mluví.

"Jíš moc rychle, pak ti je blbě... To jídlo ti neuteče..." konstatuje Bin a krčí u toho rameny. Jiwon znovu vytáhne téma sladký. Oči se mu rozzáří jak dvě hvězdičky. "To je snad jasný, ne? Sladký musí být..." zamyšleně klepe prstem do okraje stolu.

Co si dám...? Jo, čokoládu jsem chtěl!

"Chci něco s čokoládou. Banány! Musí to tu mít!" Rozhodne a už zas skoro slintá. "A Tokyo Tower zní hezky..." To je rande, twe?

"Ty vůbec nevíš, co je hlad..." mračí se, že jako když žaludek řve, musí se mu dát nažrat rychle! "No jo, ty a sladký a tvůj druhej samostatnej žaludek jen na cukr," kroutí očima, smál by se, ale to svýmu žaludku fakt udělat nechce.

"Když mě zvedneš, tak pudu hledat i banány," odříhne si a zatváří se na umření. "Umhmmh...."

Doufá, že to líďa nebude hrotit a nechá ho ještě pět minutek zažívat, jinak vrhne. "Hele a neměli bysme klukům koupit nějaký suvenýry nebo tak něco?" Udělá si mentální poznámku, že nesmí zapomenout koupit prskavky, protože to večer s prskavkama bude určitě super.

Hanbin zapoutuje. Vždyť on přece nemůže za svou závislost na sladkým! Je mladej a furt něco dělá, nějak ten cukr doplňovat musí!

A po tý sprcha akci jsem extra decukrovanej...

Sjede Jiwona, co vydává sloní zvuky, pohledem a trochu se na svým místě uvelebí - nechce staršího hnát, ještě by se mu někde skácel.

"No jo, to asi jo... ale co?" Jiwonův návrh je dobrej, teď ještě domyslet zbytek. "Jídlo? To asi ne, co? Navíc, jak tě znám, sežral bys to dřív, než bychom se dostali z letiště. . ." ušklíbne se. "Hmmmm," usilovně přemýšlí.

"Jakto, že sežral? Tak si to musíš dát do svýho batohu!" Bobby založí ruce křížem, jakože tohle teda není fér obvinění. Navíc teď po jídle už nemůže moc nad ničím dumat, mozek je zmožen trávením.

"Jdem ti sehnat ten cukr, já na něj za chvíli budu mít určitě taky chuť. To trávení dává hrozně pod nohy," odfoukne se a začmuchá, kterým směrem se asi vydat.

"Hmmm," pokrčí rameny a zvedne se. "Třeba tudy," natáhne se pro Bina a chytí ho za ruku. Normálka.

Bin chce začít protestovat, že i kdyby to schoval do nejzazšího koutu své skříně, Jiwon by to v záchvatu hladu stejně našel. Nechá to ale bejt, když starší rozhodne, že se jde směr sladký. Suvenýry se můžou řešit jindy, teď je důležitý doplnit sacharidy.

"Jasně, jasně... sladký, potřebujeme něco, co je hodně sladký... ale první ty banány, žejo..." mrmlá si pro sebe, protože neví, jestli má chuť jenom na banány, nebo si chce vzít i něco na později. Třeba cukrovou vatu a bonbony.

Zvedne se na nohy a čeká, až jim Jiwonův nos řekne, kam mají jít. Stejně si ale pořád myslí, že to Jiwon sám pořádně neví a jen spolíhá na štěstí. To, že jej vezme za ruku, neřeší. Býval by to udělal sám, kdyby ho Jiwon nepředběhl. Spokojeně ji stiskne a capká, kam hyung vede.

No nečekal to, ale trochu se v tom bludišti ztratí... rybám se vyhnuli jen proto, že ty jsou fakt cítit na míle daleko.

"Hmmmmmm," protáhne, zatímco stojí někde UPROSTŘED strašně velikýho tržiště, kde není vidět z jednoho konce na druhej. "Mno..." trochu už ho bolej nohy a Hanbin vypadá, že mu utrhne hlavu, jestli rychle nedostane cukr...

"Tudy," ukáže na uličku, která vypadá stejně jako všechny ostatní. "Tam už to určitě bude!" Dušuje se a začne se dokonce i modlit.

"Jen aby..." zabručí Hanbin už asi po sto osmdesátý a dál to nějak nekomentuje. Prostě jde, zatímco žaludek, krev, mozek a další orgány řvou po cukru. Jestli ho brzy nedostane, sežere Jiwona... Chocolate abs jako chocolate bars...

Kouká kolem sebe, div si hlavu neukroutí. Tohle je zoufalý. Ztratili se a teď tady umřou, zapomenuti, uprostřed obrovský tržnice.

Zatřepe hlavou, ať ty myšlenky zažene a znovu se zadívá kolem sebe. Ulička, do který vlezli, je mnohem užší a naštěstí v ní není tolik lidí. A jsou tu stánky, který už na první pohled nabízí rozmanitý zboží, což znamená i sladký.

Oči se mu rozšíří. "Hyung, honem, tam něco maj... sakra, jak se řekne japonsky 'chci od každýho něco?'" zoufale tahá Jiwona za ruku.

Vyprskne smíchy nad těma jeho obrovskýma očima přes celou hlavu, co se mu staly, když uviděl něco sladkýho k zakousnutí. "To je jednoduchý, narveš si to všechno do toho košíčku, co je tam od toho mají a ta paní.. nebo pán nebo co to je, ti to pak spočítá." To už jsou ale u stánku a Bobby nestačí skoro dopovědět, když už se vcelku malý proutěný košíček na pár bonbonků, skoro rozpadá pod vším, co tam Bin narval. Radši mu podává druhý.. pak začmuchá. Karamel?

"Hmmm.. .myslím, že by sis měl nechat místo i na to, co čichám, banány jsou blízko!"

Pokejve hlavou, že rozumí a už bere košíček a rve tam každou dobrůtku, co vypadá dobře. Což je fakt každá. Nemůže si vybrat jen něco a všechno je lepší, jak nic. Můžou to sníst i později, žejo. Jsou to zásoby na horší časy.

Jiwon najednou prohodí něco o banánech a jemu košíček málem vypadne z rukou.

"KDE?" Vyzní to asi trochu moc zoufale, protože se Jiwon zase zazubí. No co, banány jsou bohatým a přírodním zdrojem cukru a jsou dobrý a ještě když jsou s čokoládou a karamelem, to jsou úplně nejlepší.

"Hyuuuuung~" kňučí a mezitím hodí poslední ňamku do druhého košíku. Oba pak podá pánovi/paní a střídavě kouká na ni a Jiwona.

Kroutí očíma a kouká jak paní? hází dobroty do sáčku a přitom si mumlá ceny. Hladí u toho Hanbina po rameni, protože vypadá, že se zjeví.

"Klíííd, Bin-ah, za chvíli už to bude," fakt se drží, aby se nepodlomil smíchy. Bin se natáhne pro pytlík a málem ho urve paní i s rukou a bere kramle směrem, který Bobby naznačil, zatímco ten platí sumu, kterou na něj prodávající vyhrkla.

Potom poklusem za tou hořící čárou, co po Binovi zbyla. "Bánány, no, banány, aby ses nevyvrátil!" Mumlá, protože ho tam Bin tak nechal...

pokračování příště...